This text presents a philosophical analysis of the concepts of "the new" and "novelty" within various contexts. It distinguishes between several forms of novelty, ranging from the mere renewal or innovation of the old to original creation and the radical emergence of something entirely unprecedented that defines a new era and recontextualizes history. The author explores how the origins of the new are often hidden and overlooked, drawing on Jan Patočka's concept of creation as the emergence of the fundamentally new. A central theme is the intrinsic link between novelty and uniqueness (individuality). The text poses an ontological question: is every true being inherently unique and thus a "novelty"? If novelty is a fundamental characteristic of the entire universe at every moment, it remains obscured by the low reactivity of simpler beings. Recognizing this universal novelty requires a "renewal of vision" and heightened sensitivity to rediscover the world's perpetual original state.
Nové, novost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 5. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Nové, novost
Když něco označíme jako cosi „nového“, záleží na kontextu, v němž to lze za „nové“ považovat. Někdy jde o znovění nebo obnovení, zčerstvění, inovaci, tedy „oživení“ něčeho starého nebo odumírajícího; jindy jde o novost originální, primární, skutečnou tvorbu či vynález; a konečně může jít o vynoření (emergenci) něčeho nového jakoby mimo každý kontext, o novost či novinku světovou, o vznik něčeho, co tu nijak dříve nebylo, co znamená novou cestu, novou epochu, takřka novou vrstvu či složku světa, vrhající nové světlo na vše, co tu dosud bylo. Někdy lze vznik „nového“ více nebo méně vystopovat, někdy dokonce datovat, jindy je vše „nové“ ve svých prvních počátcích skryto, takže to vůbec na nic originálního, převratného či „tvůrčího“ vůbec nevypadá, takže to bývá přehlédnuto. Patočka např. mluví o tvorbě jako „vzniku zásadně nového (čeho dosud nebylo)“ (Péče 3, s. 682), ale upozorňuje na rozdíl toho, co je pro nás genericky nové, a toho, co je vůbec genericky nové (přičemž v nejširším smyslu je tvorbou každá práce) (dtto). – Novost také souvisí s jedinečnosti (unikátností): v jistém smyslu je vše „pravé“ unikátní, i když z jistého hlediska můžeme shledávat mezi podobnými (analogickými) unikátními pravými „jsoucny“ nějaké vlastnosti, které jim jsou vlastní (a tudíž obecné). Zásadní otázka: není každé pravé jsoucno v jistém smyslu jedinečné a tudíž „novinkou“? Není „novost“ základní skutečností veškerenstva? Ba celého světa v každé chvíli? (To je ovšem oslabení významu „novosti“.) Možná, že k oslabení či jakési neutralizaci nového a novosti dochází už na nejnižších úrovních v závislosti na vysokém prahu reaktibility nižších pravých jsoucen, takže všeobecná skutečná „novost“ všeho je silně skryta a musí být odkrývána, odhalována, vylepšením či znověním „zraku“ (vůbec vnímavosti a tedy reaktibility na vyšších úrovních) spatřována. „znovu nalézána“.
(Písek, 130511-1.)