This reflection explores the nature of connections and relationships within the external world, distinguishing between individual entities, aggregates, and higher-level unities. The author critically examines the common notion that "everything is connected to everything," arguing that external relationships do not automatically imply integration into a singular global whole. Two primary types of connections are identified: those that facilitate the unification of diverse elements into an integrated entity, and those that maintain the separation of individuals through purely external links. The text emphasizes that the world of facts is characterized by multiplicity, where various forms of disconnection coexist alongside connections. Ultimately, the author rejects the conception of the world as a unified organism or a single "true whole." Instead, the external world is presented as a space of plurality where connections often remain external, failing to form a deeply integrated unity. This perspective challenges holistic assumptions and highlights the fundamental role of separation in our understanding of reality.
Souvislosti a svět
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 6. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Souvislosti a svět
Naše zkušenost nám říká, že veškeré tzv. skutečnosti vnějšího světa jsou buď jednotlivinami nebo hromadami. Jak jednotliviny, tak hromady souvisí svými vnějšími vztahy s jinými jednotlivinami, případně jinými hromadami. Jednotliviny spolu mohou souviset tak, že spolu vytvářejí hromady, ale také tak, že spolu tvoří jednoty vyšší úrovně. Proto musíme od sebe odlišovat souvislosti resp. (vnější) vztahy přinejmenším dvojího typu: jedny prostředkují sjednocení (sjednocování) různých jednotlivin do vyššího integrovaného celku, zatímco ty druhé ponechávají jednotliviny jednotlivinami, tj. nechávají je v oddělenosti a ve vztazích (souvislostech) pouze vnějších. Proto když mluvíme (nebo slyšíme) o tom, že „všechno souvisí se vším“, není tím rozhodně nic řečeno o tom, že je všechno sjednoceno v nějaký „světový celek“, tj. že všechny skutečnosti (opět skutečnosti vnějšího světa) jsou nějak více nebo méně účinně sjednoceny, integrovány. Svět skutečností je světem mnohosti. Lze proto právem říci, že skutečnosti vnějšího světa spolu sice souvisí, ale je třeba vždy připomínat, že vedle souvislostí můžeme také pozorovat nejrůznější typy nesouvislostí (eventuelně přerušených souvislostí). Mám zkrátka za to, že svět jako „celek“ není skutečným, pravým „celkem“, tj. že není sjednocen tak, jako nějaký světový organismus, světový „živok“ (jak překládá Novotný v Platónově Timaiovi).
(Písek, 130615-1.)