This text examines the fundamental distinction between the problems of first philosophy and those of so-called second philosophies or specialized sciences. The central argument posits that problems within second philosophies are inherently unsolvable without recourse to specific solutions provided by first philosophy. Conversely, first philosophy remains an autonomous and independent discipline, capable of formulating and resolving its questions within its own framework, although it may utilize examples from other fields for illustrative purposes. The author emphasizes the necessity for first philosophy to develop its own conceptual apparatus, which should not be limited to traditional Greek conceptual frameworks. A crucial element of the discussion is the distinction between actual philosophical problems and the specific ways they are conceptually grasped, formulated, and manipulated by different disciplines. By maintaining this distinction, one avoids the erroneous identification of the diverse approaches used by first philosophy, second philosophies, and theoretical sciences, thereby clarifying the methodological structure and hierarchy of philosophical inquiry.
Problémy první filosofie a filosofií druhých
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 7. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Problémy první filosofie a filosofií druhých
Rozdíl mezi problémy první filosofie a problémy tzv. druhých filosofií spočívá v tom, že všechny problémy druhých filosofií, které ostatně v naprosté většině spadají v totéž (v „jedno“) se základními, tzv. teoretickými problémy odborných věd, jsou principiálně neřešitelné bez odvolání na nějaké (určité) řešení problémů první filosofie, zatímco problémy první filosofie mohou být demonstrovány a jakoby „přiblíženy“ za pomoci příkladů z filosofií druhých, eventuelně odborně vědeckých (v jakési „popularizační“ podobě), ale jsou svébytné a samostatné a mohou být formulovány a zejména řešeny také pouze v rámci samotné první filosofie (která si proto musí ovšem vytvořit náležitý myšlenkový, případě pojmový aparát, pochopitelně ve významu neredukovaném na pojmovost řeckého typu). Přitom je třeba stále pamatovat na to, že vlastní problémy nelze ztotožňovat s tím, jak je ta která filosofie myšlenkově (a případně pojmově) uchopuje, jak je formuluje a jak s nimi potom pracuje. Jen pokud na tento rozdíl pamatujeme, můžeme se vyhnout mylnému ztotožňování toho, jak s určitým problémem pracuje (tj. jak jej myšlenkově uchopuje a formuluje první filosofie, některá z druhých filosofií a případně – někdy – také určitá věda ve své teorii).
(Písek, 130717-2.)