Tento text se věnuje vybraným aspektům méontologické problematiky, které se pohybují na škále od zdánlivě triviálních postřehů až po hluboké filosofické otázky. Autor poukazuje na to, že mnohé triviální prvky méontologie zůstávají v běžném povědomí nepovšimnuty, zatímco jiné, dříve ukotvené v mýtech a náboženství, se dnešnímu člověku odcizily. Text kritizuje historickou tendenci k redukcionismu, ilustrovanou principem Occamovy břitvy, která vytlačuje méontologické otázky na okraj diskurzu. Tento proces úzce souvisí s tradičním pojetím „jsoucna“ a problematickým užíváním abstrakce. Cílem je poukázat na nutnost hledat nové cesty v myšlení o nebytí, které by překonaly omezení starších myslitelů a umožnily hlubší pochopení těch oblastí skutečnosti, které byly doposud opomíjeny nebo záměrně zjednodušovány v důsledku falešné snahy o názorovou úspornost a nevhodné abstrakce.