This text explores the phenomenon of mental intentionality within the context of a world characterized by various forms of "intentions" directed toward what is "not yet." The author focuses on the specific nature of conscious intentions and investigates what makes them unique compared to intentions found in nature. To be conscious of something entails creating a "representation" within consciousness that stands for something real. Although we subjectively experience our mental relationship to reality as direct, the text argues that this connection is inherently mediated. For a mental act to relate to reality, it must be preceded by extensive experience that is not merely conscious or intellectual, but primarily practical. Such experience is grounded in numerous physical and motor actions performed by the whole being, rather than just the mind. Mental intentionality is thus deeply rooted in the physical engagement of the individual within the world. Our ability to represent reality through thought depends on a foundation of practical, bodily performances that validate our subjective sense of relating to the "real" world.
Intencionalita myšlenková
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 1. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Intencionalita myšlenková
Svět, v kterém žijeme (zahrnující vše, tedy i přírodu) je plný nejrůznějších „intencí“, tj. směřování k něčemu, co „ještě není“. Zvláštním případem je nicméně fenomén intencí vědomých a myšlenkových. V čem spočívá jejich zvláštnost? Být si vědom něčeho znamená, že se mi ve vlastním vědomí (v jeho rámci) podařilo vytvořit jakousi „představu“ něčeho, co není pouhou mou představou, nýbrž co – právě jakožto „před-stava“ před-stavuje něco skutečného (přičemž na tomto místě nemůžeme hned řešit, jak máme rozumět tomu, že je něco „skutečné“, tj. co všechno je možno nebo dokonce nutno do „skutečnosti“ zahrnovat). Subjektivní dojem, že se svou představou vztahujeme přímo k „věci“ (věc = res, tedy k tzv. „realitě“) přímo prožíváme, ale to vůbec neznamená, že jde o skutečně přímý vztah. Právě naopak: máme-li nějak nabýt dojmu, že se svým vědomím (myšlením, myšlenkovým aktem) vztahujeme k nějakém „skutečnosti“, musíme mít za sebou mnohonásobné zkušenosti s tou „skutečností“, které zdaleka nemohly a nemohou být pouze vědomé či myšlenkové, ale musely být „praktické“, tj. musely se zakládat na četných praktických, fyzických „aktech“, „výkonech“, konkrétních akcích, provedených fyzicky, motoricky, přesněji „akcích“ nás celých, nejen našeho vědomí či myšlení.
(Písek, 120127-3.)