This text examines the transformation of the concept of "ars" (art or skill) within the context of medieval faculties of arts and the resulting impact on the understanding of philosophy. The author argues that the medieval interpretation of artes as mere skills or crafts represented a decline from ancient perspectives, leading to a misconception of philosophy as a teachable technique. However, true philosophy is not a mere craft (techne) but a relationship to truth (philia), characterized by an active commitment and service. While certain technical skills are indispensable for philosophical work to avoid amateurism, the essence of philosophy lies in a realm that transcends learnable procedures. Consequently, the text suggests that philosophy at contemporary universities should be understood more as an "art" in the modern sense than as a purely technical science. The objective of education should not be limited to the transmission of knowledge about philosophy but should foster authentic philosophical practice that exceeds mere craftsmanship.
Ars (artes) a univerzity středověké
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 3. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Ars (artes) a univerzity středověké
Artistické fakulty středověkých vysokých škol (univerzit) představovaly oproti starověkému (nejdůležitějšímu) pojetí jistý závažný úpadek, protože samo pojetí toho, co je „ars“, znamenalo dovednost, nikoli „umění“ v pozdějším a dnešním smyslu. Že se potom pro ně začalo užívat názvu „filosofické“, nutně poznamenalo nesprávným chápáním i sám obor filosofie, takže samo slovo filosofie je dnes v naprosté většině případů chápáno mylně. Filosofie – na rozdíl od rétoriky – není dovednost, nýbrž právě filia ve vztahu k pravdě, a to je jen částečně možno chápat jako přátelství resp. „býti přítelem pravdy“, je vskutku také touha po ní, a je to zejména ochota a připravenost „stát“ a „činit“, tj. „být činný“ ve službách pravdy. To je všechno jiné než dovednost, techné, které je možno se naučit – a které je ergo možno vyučovat jako nějakému řemeslu či řemeslné dovednosti. Zároveň ovšem platí, že i pro filosofování je zapotřebí si osvojit některé dovednosti; filosofovat bez náležitých dovedností nelze, eventuelně lze jen amatérsky či diletantsky (ani tam to ovšem není možné alespoň bez nějakých „dovedností“). V tom smyslu platí, že podobně jako v nejrůznějších „uměních“ (v novém, „moderním“ smyslu), také ve filosofii jsou jisté dovednosti nezbytné, ale že vlastní sférou zůstává vždy to, na co žádná dovednost nestačí. A tak jako umělecké školy nemohou své působení omezovat na výuku dovedností, nemůže být ani na univerzitách obor filosofie omezován na výuku znalostí o filosofii (a filosofování). V tom smyslu musí být na dnešních univerzitách a eventuelně i jiných vysokých školách) filosofie chápána spíše jako „umění“ než jako „odborná věda“, a to bez ohledu na to, jak v minulosti (už ve středověku, ale i v novověku a v moderní době) bylo slovo „ars“ chápáno či nechápáno, tj. jakými proměnami procházelo a k jakému druhu nedorozumění tu namnoze docházelo.
(Písek, 120315-2.)