This text analyzes the concept of "telicity" (téličnost), a term introduced by J. B. Kozák to avoid the problematic connotations of "teleology." The author adopts and refines this term to describe processes directed toward a goal (telos) without being strictly predetermined, contrasting this view with the Aristotelian tradition. Unlike teleology, which often implies a rational plan (logos) or a fixed destiny, telicity emphasizes a dynamic orientation where the end state is not given in advance. The appearance of predetermination is often merely a statistical result of repeated occurrences. A central thesis of the text is that telic processes exhibit continuity where each stage builds upon the previous one, yet they are influenced by a "pressure" or tendency toward progress. This influence originates not from the past, but from the future acting upon the present—a non-objective, "non-existent" pressure. Thus, telicity provides a philosophical framework for understanding goal-directedness and evolutionary improvement as an open-ended process rather than a fulfilled blueprint.
Téličnost (zacílenost, cílesměrnost)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 8. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Téličnost (zacílenost, cílesměrnost)
„Téličnost“ je J.B.Kozákův pokusný termín, který měl dovolit se vyhnout některým nežádoucím konotacím slova „teleologičnost“. Přebírám tento termín, ale s úpravami a s jistým upřesněním. „Télický“ je takový proces, který je směřován (který směřuje, nikoli je zaměřen) ve svém průběhu k čemusi, co lze nazvat „cíl“ (télos, tedy nejen „konec“), přičemž onen cíl/konec není předem dán, jako tomu bylo např. u Aristotela, ale kde výsledek budí nejčastěji dojem, že dán „byl“ (a jest), a to spíše jen ve smyslu statistickém (tam, kde se nesčetněkrát opakuje). Naproti tomu termín „teleologický“ a „teleologičnost“ může budit či vyvolávat řadu spolu-významů, které je nutno odmítnout, hlavně ten koncovkou připomínající „logos“. Jako télický můžeme označit (kvalifikovat) i takový proces, který v každém svém úseku jakousi zaměřenost vykazuje, a to v nepochybné kontinuitě navazování nového směřování na směřování dřívější, ale jehož konečný výsledek nejenom není „předurčen“ předem, ale který může být nejen způsoben nepřesnostmi a poruchami, nýbrž také docela naopak „tlakem“ či „tendencí“ k jistému vylepšování a přímo „pokroku“ (ovšem „tlakem“ nikoli z minulosti do přítomnosti, nýbrž z budoucnosti do přítomnosti, teda tlakem „ne-jsoucím“, „ne-předmětným“).
(Písek, 120811-2.)