Text rozlišuje dva základní způsoby přístupu ke skutečnosti: nevědomý a vědomý. Nevědomé reakce, jako je chůze nebo vnímání bolesti, jsou automatické a uvědomujeme si je až dodatečně. Vědomý přístup k předmětům je vnímán jako analogie fyzického kontaktu. Zcela odlišný je přístup k „ne-jsoucím“ a nepředmětným „výzvám“. Zde nejde o aktivní oslovení ze strany člověka, ale výzva přichází k němu. Úkolem člověka je být otevřený a vnímavý, aby tuto „výzvu“ nepřeslechl a mohl ji naplnit. Jde tedy o jakoby obrácený přístup, kde výzva aktivně přichází k člověku.