This philosophical reflection explores the concept of reactivity as the absolute fundamental and defining principle governing the entire universe. The author operates on the premise that any entity existing within this universe must inherently possess the capacity to react to its environment, as anything independent of reactivity could not meaningfully enter or exist within our reality. The text delves deeply into distinguishing between processes that occur independently of a specific subject and those events that require its direct mediation. A central point of the analysis is the relationship between the subject and the object of reaction, specifically looking at the extent to which the act of reacting influences that which is being reacted upon. While the impact of a single, minute subject might appear negligible, the text argues that in the broader context of mass reactivity, no element is truly zero or insignificant. Special attention is given to the phenomenon of collective reactivity, where the interplay and mutual influence of numerous similar subjects create a complex systemic dynamics.
Reaktibilita
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 2. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Reaktibilita
Všechno, co se odehrává v tomto našem Vesmíru, je založeno za reaktibilitě; pokud by něco bylo na reaktibilitě nezávislé, nenáleží k tomuto Vesmíru a může do něho vstoupit jen tak, že se nějak setkává s něčím, co na ně reaguje a na co zase ono může reagovat resp. skutečně reaguje. Naším dalším krokem je rozlišení mezi tím, co se děje výhradně nezávisle na tom či ono, ale určitém jednom subjektu, a tím, co se děje pouze tak, že je k tomu zapotřebí prostřednictví tohoto subjektu. Jinými slovy (a přesněji): to, nač určitý subjekt reaguje (nebo může reagovat), může být v nějakém ohledu a míře závislé na této reakci (na tomto reagování), a pokud je tato míra „závislosti“ (resp. ovlivnění) v nějakém směru zanedbatelná, potud můžeme (my pozorovatelé) to, nač onen subjekt reaguje, považovat za na něm (jediném, určitém) nezávislé. Což ovšem nemusí platit v případě, kdy podobně reagujících subjektů je velmi mnoho, takže ona míra „závislosti“ (resp. ovlivnění) při své „hromadnosti“ může už přestávat být zanedbatelná. Právě v takových případech se ukazuje, že zřejmě ani jednotlivý, sebemenší a „zanedbatelnější“ subjekt nemusí a vlastně nikdy nemůže být „naprosto“ zanedbatelný resp. nicotný, nulový. Docela zvláštním případě takové „hromadné“ reaktibility se pak může stát reagování mnoha podobných subjektů, při němž dochází k nějaké jejich souhře, tj. k víc nebo méně pro ono reagování na „něco“ společného významného vzájemného reagování oněch subjektů na sebe.
(Písek, 110220-2.)