The text explores the nature of time, challenging its perception as a static object. The author distinguishes between the "proper time" of individual events and "general time." Proper times interpenetrate to create a shared temporal field that is measurable and real, rather than a mere illusion or an a priori form of perception. The relationship between these two levels of time is illustrated by the metaphor of a forest and its trees: general time exists because of events, just as a forest exists because of its trees, and events are not isolated from this shared framework. Although general time is derived and secondary to the internal schedule and timing of true beings (events), it nonetheless represents an objective reality. This ontological perspective emphasizes that timing is an integral part of the subjects' mode of being. Studying the mutual relationships of events within local general time is therefore crucial for understanding the temporal structure of the world, which is not an appearance but a dynamic field.
Čas a „časování“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 2. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Čas a „časování“
„Čas“ jako konstatovatelný „předmět“ opravdu neexistuje, přesněji řečeno: neexistuje tak, jako neexistuje hromada kamení. (Předpokládejme, že nepůjdeme ještě dál; vlastně neexistuje ani kámen, pokud jej chápeme jako slepenec zrn krystalů nebo slepenec molekul jistých sloučenin apod. Existence je něco víc než výskyt – je to způsob bytí „subjektů“.) Ovšem zatímco hromada kamení představuje navrstvení jednotlivých kamenů na sebe, „navrstvení“ „vlastních časů“ jednotlivých událostí má zásadně jiný charakter: jednotlivé „vlastní časy“ (jednotlivých událostí) se navzájem prostupují, pronikají jeden druhými a naopak všechny tím jedním, takže vytvářejí jakési společné „časové pole“, a to je možno nejen konstatovat, ale i měřit (vůbec kvantifikovat – ostatně jako lze kvantifikovat i každou hromadu např. kamení). Je tedy opravdu nesprávné prohlašovat „intuitivní“ vnímání času (nebo také prostoru) za iluzi, nebo i za nějaké „a priori“, v tomto případě smyslové, a podobně. Musíme ovšem principiálně rozlišovat „vlastní čas“ událostí (tj. pravých jsoucen, která jsou eo ipso událostmi), a ten tzv. „obecný čas“, který je ve vztahu k oněm „vlastním časům“ asi v takovém poměru jako les k jednotlivým stromům. Bez jednotlivých stromů (a dalších rostlin i živočichů, kteří jsou v onom lese „doma“) by nebylo lesa; když žije a roste nebo naopak zaniká mnoho stromů, roste nebo zaniká tím i les. Stromy nežijí jen tak samy a pro sebe, ale jsou opravdu v lese doma. Takže i události se dějí (odehrávají) v nějakém obecném (místním ! lokálním !) čase, od něhož nejsou izolovány. Ovšem tak, jako je třeba studovat vztahy rostlin (i živočichů) v jednom „lese“ jakožto konkrétním biotopu, je třeba poznávat a studovat vzájemné vztahy dějících se událostí ve společném (lokálním) „obecném čase“. Tak jako „les“ není pouhá „iluze“, ale je jakýmsi (ovšem nepravým) organismem, tak ani obecný čas není jen zdáním a iluzí (ale ani pouhou apriorní nazírací formou), ale je něčím skutečným, byť odvozeným a druhotným oproti „vlastním časům“ skutečných (pravých) událostí, které mají svůj čas jakožto rozvrh i termín.
(Písek, 100228-2.)