This text explores the philosophical concept of need, highlighting its inherent dual nature. On one hand, a need relates to something real and present, but on the other, it points toward the future and that which is currently lacking or required. The author argues that a need cannot be viewed as an objective or independent entity because it remains a need only as long as it remains unfulfilled. Once a need is satisfied and the object is given, it ceases to be a need and simply becomes an existing reality. Furthermore, needs are fundamentally relational; they exist only in connection to someone or something that requires them. Ultimately, the text posits that a need is always a reference to the future rather than a static fact of the present. By its very nature, a need is defined by its absence and its orientation toward what is yet to come, distinguishing it from other objective data.
Potřeba (potřeby)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Potřeba (potřeby)
Když mluvíme o „potřebě“ (nebo „potřebách“), má to nutně dvojí aspekt, ukazuje to dvojím směrem. Jednak nepochybně máme na mysli něco skutečného, daného, co tu už opravdu je; a na druhé straně je tu stejně nepochybně ještě jiný význam, který ukazuje do budoucnosti, totiž k tomu, co není, co ještě není, ale čeho máme potřebu (nebo čeho je zapotřebí), co tu není k dispozici anebo čeho je momentálně nedostatek, co „chybí“. Potřeba sama nemůže být proto považována za nic objektivního, samostatně daného, neboť zůstává „potřebou“ jen do té míry, dokud „daná“ není, dokud je jí ještě zapotřebí, dokud je o ni „nouze“. Pokud je „dána“, prostě tu „je“ – a není to žádná „potřeba“. I tam, kde máme tendenci potřebnost takové potřeby objektivovat, je zřejmé, je ji za „potřebu“ můžeme považovat jen ve vztahu k něčemu nebo k někomu, co nebo kdo ji za svou „potřebu“ má, co nebo kdo ji požaduje, vyžaduje – a už to samo zřetelně svědčí o nesamostatnosti „potřeby“, o její spjatosti s něčím nebo někým dalším, pro něhož právě onou „potřebou“ je. Zkrátka a dobře: potřeba, ať k dispozici je nebo naopak chybí, je vždycky poukazem k budoucnosti, není možno ji zahrnout mezi ostatní danosti, a to ani v tom případě, že k dispozici je, neboť pak nutně ztrácí charakter „potřeby“.
(Písek, 100407-2.)