This text explores the fundamental nature of philosophy, defining it primarily as a rigorous form of reflection. The author emphasizes that while philosophy is not limited to reflection alone, it remains entirely impossible without it. The primary objective of any philosophical endeavor should not be the definitive proof of a specific claim or the exhaustive treatment of a topic, but rather the continuous process of subjecting every assertion and proof to renewed reflection. This intrinsic drive is contrasted with external academic pressures and competitive environments that demand the formal "mastery" or exhaustion of themes. Such administrative requirements, focusing on page counts or citation formats, reflect a broader tendency toward impersonal quantification at the expense of genuine intellectual depth. True philosophical work must arise from an internal necessity and a dedicated attempt to penetrate the "thing itself," a task that cannot be substituted by mere references to other scholars. Ultimately, the essay offers a critique of how modern academic standards can overshadow authentic philosophical engagement.
Filosofie a filosofémata (orig. 2008)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 6. 2008
- This is a part of the original document:
- 2010
Filosofie a filosofémata (orig. 2008)
Filosofie je především reflexe (byť na pouhou reflexi nemůže být redukována, takže nikdy není jenom reflexí, tj. pouhou reflexí – ale tam, kde je reflexe nedostatek nebo kde dokonce chybí, určitě žádná filosofie není možná, leda nějaké její relikty (z minulosti), a pro toho, kdo už do filosofie trochu pronikl, eventuelně též nějaká filosofémata, neboť ta je zapotřebí rozpoznat již na základě jistých zkušeností). Filosofující se musí vždycky vztáhnout k nějakému tématu, ale cílem filosofie není nakonec něco prokázat a tvrdit, nýbrž každý důkaz a každé tvrzení podrobovat vždy novým reflexím (a to platí samozřejmě také pro všechny důkazy a pro všechna tvrzení vlastní). Takže „zvládnout téma“, eventuelně „vyčerpat téma“ nemůže být legitimním filosofickým cílem. Je to spíš jen vnější tlak, který filosofa žene do „vyčerpání tématu“, zejména tlak soutěže s jinými mysliteli (většinou schopnými a nadanými, ale často bez vnitřního skutečného filosofického nasazení, tj. bez „tlaku“ vnitřní nutnosti); bývá jistě oprávněným zvykem něco podobného požadovat u doktorské nebo ještě habilitační práce, ale o smysluplnosti tohoto druhu požadavků by bylo možno diskutovat (je to jen malá část obecné tendence se vyhnout obsahovému hodnocení a převést vše na jakousi neadresnou a neosobní kvantifikaci). Je to však záležitost spíš úřednická, podobně jako předpisovat minimální počet stran, způsob citování a podobně. Na vlastní filosofické práci musí být především vidět usilovné pronikání k tématu, k „věci samé“, a to nelze nahradit poukazováním k jiným autorům ani jejich citacemi.
(Písek, původně 080623-n; malé úpravy 100818-1.)