Tato studie se zabývá analýzou Jaspersova pojmu „substance celku“, jak je představen v jeho díle Duchovní situace doby. Autor dochází k závěru, že Jaspers tento termín nepoužívá v tradičním metafyzickém smyslu jako označení pro cosi neměnného a vnějšího vůči dění, nýbrž jako metaforu pro aktivní a integrující princip. Tato nově chápaná substance je vnitřně spjata s událostným charakterem skutečnosti a slouží k udržování celistvosti a řádu uprostřed proměn. Namísto statické neměnnosti se substance vyznačuje „organizační silou“, která zakládá kontinuitu celku, přičemž ona sama zůstává v určitém smyslu proměnlivá. Text zdůrazňuje potřebu zkoumat povahu této vnitřní proměnlivosti substance a odlišit ji od vnějších nahodilých změn. Tímto způsobem je substance rehabilitována jako dynamický prvek, který umožňuje teoretické uchopení jednoty dějících se celků bez nutnosti uchylovat se k překonaným ontologickým kategoriím.
„Substance“ celku
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 8. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
„Substance“ celku
Jaspers ve své Duchovní situaci doby opakuje slova „substance celku“ (např. čes. překl. 2008, s. 104). V jednom případě může být „neproblematicky přítomná“, v druhém uváděném případě se však substance celku může stát „problematickou a nacházet se v rozkladu“. Už z toho (a zejména z kontextu) je zřejmé, že nemá na mysli „substanci“ v tradičně metafyzickém významu, ale že tohoto slova používá jen metaforicky a možná již s náznakem nových konotací. Oproti tradiční myšlence, že dějící se celek je jako celek ustavován a udržován právě tím, co se uprostřed jeho dění (stávání) nemění – přičemž se ovšem tato neměnnost chápe jako cosi od onoho dění odděleného, na něm nezávislého, dokonce tomuto dění předcházejícího, předem daného a uloženého), je třeba myšlenkově uchopit onu nově chápanou „substanci“ jako něco aktivního a zároveň spolehlivého, co opravdu dokáže účinně (byť relativně účinně, neboť to má své meze) integritu a zlostnost událostného dění celku zakládat, udržovat a alespoň nějakou dobu nést a upevňovat. „Substance“ v tomto novém smyslu tedy není a nemůže být od průběhu události a jejích proměn oddělena, je třeba ji interpretovat v její pevnosti a jakési „organizační síle“, ale rozhodně nesm,kovat tuto pevnost s jakoukoli neměnností. Substance sama je tedy také proměnlivá, a je třeba povahu této proměnlivost zkoumat, studovat a pečlivě odlišovat od tzv.vnějších změn.
(Písek, 100828-3.)