This philosophical reflection examines Friedrich Nietzsche's assertion that truth finds the fewest advocates not when it is dangerous, but when it is boring. The author offers a critical reinterpretation, arguing that a truth which has become "boring" effectively ceases to be truth in its authentic sense, as it loses its urgency and its capacity to provoke action. Such truth devolves into a hollow cliché or empty chatter, stripped of the vital tension between the ideal and the given reality. However, the text also notes that perceived boredom can be a mere pose used to mask a refusal to acknowledge an uncomfortable reality. Consequently, genuine truth is threatened not only by the powerful and violent but also, and perhaps more significantly, by those who are indifferent or fearful. The essay emphasizes that for truth to remain genuine, it must exist as a living challenge rather than a static, tedious fact.
Pravda a její „nudnost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 12. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Pravda a její „nudnost“
Nietzsche napsal, že „Nejméně zastánců nachází pravda nikoli tehdy, když je nebezpečné pravdu říkat, nýbrž když je to nudné.“ (Lidské, příliš lidské I., str. 238 – § 506.) To je ovšem třeba opravit resp. jinak interpretovat: pravda, která už je „nudná“, přestává být eo ipso pravdou, tj. přestala být aktuální, k činu volající pravdou, opravdovou, tj. pravou, pravdivou výzvou. Nudná „pravda“ už je jen prázdnou floskulí, žvástem, neboť ztrácí či už naprosto ztratila své napětí pravého tváří v tvář pouze danému. – To ovšem platí za předpokladu, že ona „nudnost“ má své opodstatnění ve „věci“, tj. že to není jen něčí „nálada“ nebo eventuelně „obecná nálada“. V případě, že někdo nebo lidé ve větším počtu říkají, že je nějaká „pravda“ už nudí, je to ve skutečnosti jen póza, která má zakrýt, že si onu pravdu nechtějí přiznat, že před ní zavírají oči a ucpávají si uši, že s ní prostě nechtějí nic mít. Pravdě, skutečné pravdě tedy nehrozí nebezpečí je ze strany násilníků a mocných, ale také a někdy dokonce především ze strany těch, kterým vůbec o pravdu nejde, ba kteří se proti pravdě obrnili nebo se jí přímo obávají a hrozí.
(Písek, 101229-1.)