This text explores the philosophical implications of Heraclitus’s famous maxim "everything flows" and its relationship to modern technical terminology. The author notes that while the concept of universal change is sound, the technical field of rheology often reduces "flow" to the "deformation" of solid matter under external pressure. This reduction assumes that the normal state of matter is stable and static, which is the exact opposite of Heraclitus's original vision. To describe changes across all states of matter—gases, liquids, and solids—the author advocates for the terms "process" or "event" instead of "flow." The text also provides a linguistic comparison between the Czech and English meanings of "process." In English, the word more clearly suggests proceeding or moving forward, whereas in Czech, it can feel overly technical. Ultimately, the essay argues for a shift in perspective that prioritizes dynamic occurrence over static form, returning to a worldview where continuous change is the fundamental nature of reality rather than an exception to stability.
„Tok“ a dění
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 1. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
„Tok“ a dění
Už starý Hérakleitos prohlásil, že „všechno teče“ (PANTA RHEI). Pokud tím budeme mínit, že vše je v pohybu, že se všechno proměňuje a přetváří (a podobně), je to celkem v pořádku. Ale pokud to budeme mínit přesněji, tj. techničtěji, tj. jako „tečení“ nějaké tekutiny, pak to není charakteristika nejpřípadnější. Je proto zcela pochopitelné, že termínu „rheologie“ se zmocnili technici, ovšem za tu cenu, že „tok“, resp. „tečení“ redukují na „deformaci“ konkrétně deformaci „hmoty“, a tím se především rozumí „pevná hmota“, zvenčí ovlivňovaná různými tlaky nebo tahy, zkrátka silami či násilím (a ještě za předpokladu tzv. „logičnosti“ proměn). To však znamená, že normální stav „hmoty“ je stálý co do formy, tj. pevný, stabilní. Což je přesným opakem toho, co měl na mysli Hérakleitos. – Proto budeme slova „tok“ nebo „téci“ používat spíše opatrně, neboť původně bylo spojován s chováním tekutin, především pak vody. Chceme-li pro změny užít názvu, který platí i pro chování plynů na jedné straně a také pro pevné látky na straně druhé, musíme mluvit o „procesech“ nebo ještě lépe o „dějích“ (termín „proces“ je v češtině opět příliš zatížen technickými spoluvýznamy, což ovšem neplatí naproti tomu třeba pro angličtinu, kde je spjat se slovesem proceed a dalšími, což naznačuje právě „jít vpřed“ nebo „pokračovat“, „dále postupovat“).
(Písek, 090101-1.)