The text explores the distinction between truthfulness and the inherent rightness within a given situation. Truthfulness is not pre-existent but tied to the formulation of statements, thoughts, and the totality of human life, including actions and silence. Conversely, what is right in a specific context exists independently of human recognition and must be discovered for an action to achieve truthfulness. This process is inherently incomplete and subject to refinement, restricted by temporal constraints and circumstances. The text emphasizes that circumstances include normative elements—what ought to be—following Emanuel Rádl's philosophy. It concludes that truthfulness is a dynamic pursuit of aligning actions and thoughts with an objective situational demand that must be recognized and realized.
Pravdivost a pravda
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 4. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Pravdivost a pravda
Pravdivost je vždy pravdivostí nějaké výpovědi, nějakého poznání (poznatku), nějaké myšlenky nebo teorie apod., a proto není (nemůže být) „dána předem“, ještě než tu výpověď formulovat, poznatku bylo dosaženo, myšlenka byla myšlena atd. (A zároveň je třeba stále znovu připomínat, že pravdivost není jen záležitostí soudu, myšlenky atd. ale celého životního akčního rozsahu, celého života, tedy pravdivost činu, pravdivost mlčení, atd.) Naproti tomu o tom, co je tím pravým v dané situaci (a co není součástí této danosti), je už v této situaci rozhodnuto, i když to nikdo neví a nenahlíží, nýbrž je to právě naopak to, co má a musí být rozpoznáno a nahlédnuto, má-li se čin, aktivita, reagování atd. vskutku stát „pravdivým“ (a té pravdivosti je ovšem dosahováno téměř vždy jen částečně, neúplně, tak, že to vždycky může být ještě vylepšováno a opravováno – pochopitelně, jen pokud na to je ještě „čas“, protože k „pravosti“ a „pravdivosti“ náleží vždycky taky přiměřenost okolnostem, ovšem nikoli okolnostem v předmětném smyslu, okolnostem pouze „daným“: do „okolností“ náleží vždycky také mnohé, co není dáno a co nemůže být předmětně demonstrováno, konstatováno, nalezeno, jinaými slovy to, co „býti má“, jak říkal Rádl.
(Písek, 090415-1.)