This text reflects on the philosophical concept of the unity of the world as a totality. Traditional monism often assumes that this unity must be grounded within the world itself, through something with an objective or substantial character. The author challenges this established notion and raises the question of whether the source of unity could lie outside the framework of all "being." He proposes a provocative thesis: the foundation of the world might not be a being, but rather "non-being" that is yet to "come." This external unity is then linked to the concept of the "true future." The reflection opens space for redefining the ontological foundations of the world, where unity is not a static ground of the past or present, but a dynamic horizon constituting the world from the outside. Through this approach, the author distinguishes his view from classical metaphysical substantialism, seeking new ways to grasp the totality of reality through temporality and transcendence.
Svět – jeho jednota
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 9. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Svět – jeho jednota
Filosofové měli ve své většině vždycky za to, že je třeba udržet myšlenku, že svět je celkem, přesněji, že tímto celkem je veškerenstvo, „všechno“. Řada z nich z toho uzavřela, že je třeba odmítnout pluralismus (a tudíž také dualismus) a měla se za „monisty“; někteří to dokonce prosazovali velmi vehementně. Nevysloveným, ale de facto spoluzahrnujícím (spoluzahrnutým) předpokladem tohoto rozlišování byla především myšlenka (možná spíše představa), že jednota světa může být založena (event. zakládána) a garantována pouze jím samý a z něho samého, rozhodně nikoli, a za druhé pouze něčím, co má předmětný charakter (dalo by s říci: co má charakter sub-/-stance, protože „stojí“ ve světě, v jeho rámci, ale zároveň „pod“ ním jako jeho společný základ). Nikdy nebyla formulována myšlenka, že by jednota světa mohla spočívat nějak mimo tento svět, mimo jeho rámec – leda jako identifikace onoho „pod“ s neméně předmětným „nad“. „Mimo“ svět neznamená ovšem v „jiném“ světě; pokud by bylo více světů, pak „mimo svět“ znamená mimo tyto všecky světy, které (eventuelně) „jsou“; mimo svět znamená mimo veškeré „jsoucí“. Proč by jednota světa nemohla mít svůj „základ“ a zdroj v „nejsoucím“, které není, ale „přichází“? Tedy v budoucnosti (ovšem „pravé“ budoucnosti)?
(Písek, 090901-1.)