This text explores the philosophical definition of the concept of a "problem" and its relationship with the unknown. The author characterizes a problem as a form imposed on the unknown to facilitate intellectual engagement, serving simultaneously as a shield and a prism for preliminary understanding of essential matters. Every problem is viewed as an urgent challenge and a foundational step toward a solution, maintaining an element of the "un-given" and remaining open-ended. Although intrinsically linked to subjectivity, the author argues that problems possess their own reality, exemplified by long-standing mathematical challenges that persist across generations. A central theme is the distinction between a problem as an intentional object and its "non-objectifiable" dimension. Intellectual engagement must respect this non-objectivity rather than reducing the problem solely to its objective focus. Consequently, every solution is temporary, as it inevitably reveals new horizons and subsequent problems, highlighting the dynamic and fundamentally open nature of human inquiry and knowledge acquisition where solutions serve as gateways to further questioning.
Problém a otázka / Otázka a problém
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 12. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Problém a otázka / Otázka a problém
Chápu problém jako něco, čemu jsem já nebo někdo jiný dal určitou podobu, abych se mohl myšlenkově utkat s neznámým: je to na jedné straně štít, kterým se bráním před neznámým (o němž ovšem něco vím), ale zároveň prizma, jímž jsem schopen alespoň zčásti resp. po některých stránkách či aspektech předběžně porozumět tomu, čeho řádné porozumění se mi jeví jako potřebné nebo i naprosto nezbytné. Každý problém je tedy zároveň naléhavou výzvou, ale zároveň už prvním krokem nejen k jejímu zaslechnutí a pochopení, ale také k takové odpovědi (reakci), která by představovala již přinejmenším počáteční pokus o řešení toho, co v oné výzvě zůstává i po jejím pochopení „nedaného“, nýbrž nadále otevřeného a k něčemu dalšímu ukazujícího. Problém je v tomto smyslu vždycky něčím „skutečným“, i když je „přítomen“ jen díky naší subjektivitě. (Konec konců to lze ukázat i na problémech matematických, které mohou být „skutečností“ i pro celé generace matematiků, a přesto zůstávat dlouho nevyřešeny.) Přesně vzato je každý problém čímsi integrovaným, určitým, i když jeho význam a platnost může být omezena resp. vymezena určitým kontextem (který nemusí být „reálný“ a dokonce nemusí mít nutně ani přímý vztah k tzv. reálnému světu). Problém tedy nemůžeme považovat za intencionální „předmět“, neboť má svou „nepředmětnou“ stránku, která musí (má) být uskutečňována (a tím také zpředmětňována) postupně dál až posléze k nějakému „řešení“ (které ovšem otevře nové výhledy k částečně neznámému a tím či oním problematickému, tudíž k nějakým dalším problémům). Proto každé myšlenkové ustavení a uchopení problému musí počítat s onou otevřeností a de facto „nepředmětností“, která nesmí být redukována jen na to, co je jím samým míněno a na co se on sám zaměřuje (resp. je zaměřen, zaměřován), nýbrž která je jeho vlastní nepředmětností, tj. jeho vlastní nepředmětnou stránkou.
(Písek, 081226-1.)