This text explores the nature and functions of human memory, examining its impact on creative thinking and societal progression. Drawing on the Aristotelian concept of the golden mean, the author argues that an excessively precise and detailed memory can actually hinder creativity. This observation extends to the realm of artificial intelligence, suggesting that the absolute data retention of computers might limit broader intellectual potential, perhaps pointing toward the value of fuzzy logic. In philosophy, the process of a thinker's self-formation through selective engagement with knowledge is deemed more vital than the mere accumulation of vast amounts of information. The text warns that a societal overemphasis on memory and extensive knowledge can marginalize creative intelligence, leading to social conservatism and a loss of dynamism. Ultimately, the work emphasizes that the quality of thought and personal development are more crucial for progress than the simple quantity of stored data.
Paměť – její funkce (a dysfunkce)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 1. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Paměť – její funkce (a dysfunkce)
Paměť náleží mezi vlastnosti, které mají své optimum silně pod „maximem“; řečeno s Aristotelem, také pro paměť platí, že žádoucí je jakási „střednost“. Příliš dobrá, tj. precizní a detailní paměť – bývá zřetelně na škodu tvůrčímu myšlení. Možná, že právě to představuje povážlivou mez a překážku dalekosáhlejšího použití počítačů dnes tak rozšířených a jejich počítačové „inteligence“. (Možná to znamená lepší perspektivu pro tzv. „fuzzi logiku“, kdo ví; jenže kdo se tím dnes vlastně zabývá s ohledem na širší perspektivy než jen pro „domácí použití“?) Zejména ve filosofii se ukazuje jako zásadně důležité, jak je myslitel formován (přesněji: jak se sám svými aktivitami formuje) na své myšlenkové cestě a díky této cestě; důležitější než rozsáhlé „znalosti“ a zejména „vědomosti“ je setkání s určitými spíš jen „vybranými“ vědomostmi a znalostmi, jehož „výsledkem“ je právě ono sebe-formování myslitele. Příliš velký důraz na paměť a rozsáhlé vědomosti a znalosti může i široce společensky vést k tomu, že se právě tvořivá inteligence může dostávat na okraj nebo do stínu, že není podporována a rozvíjena a že celá společnost dostává konzervativní rysy a ztrácí na dynamice.
(Písek, 070101-3.)