This philosophical text explores the ontological relationship between Truth and the future, refining the author's previous assertion that Truth arrives from the future. The author argues that Truth does not depend on a pre-existing future as a condition; rather, it is Truth itself that generates time and the future through its active, living arrival. Unlike a static or immutable concept, Truth is presented as dynamic, calling into existence various potential futures for individual subjects. This creative act makes Truth the fundamental source of time and temporality. Without Truth, the author contends, time would not exist, and consequently, there would be no events or occurrences. Since the universe is fundamentally a process of happening, Truth acts as the necessary precondition for the existence of everything within the world. The text emphasizes that Truth’s movement is not a result of time but the very catalyst that allows time and the cosmos to unfold as a series of events, asserting that without Truth, nothingness would prevail.
Budoucnost a pravda / Pravda a budoucnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Budoucnost a pravda / Pravda a budoucnost
Mnohokrát jsem už řekl a také napsal, že Pravda přichází z budoucnosti. To je v jistém, avšak omezeném smyslu pravda, tj. je to omezeně (povrchně) správné. Ale vzbuzuje to svými vedlejšími konotacemi dojem, že budoucnost Pravdu předchází, že je něčím původnějším a tudíž na Pravdě alespoň v základu nezávislým. A to by ovšem už byla chyba. Pravda naopak vyvolává čas, a to znamená budoucnost, tím, že sama přichází. Přichází proto, že je živá (tedy nikoli neměnná, což by znamenalo „mrtvá“); a přichází takovým způsobem, že jakoby „přichází z budoucnosti“ tím, že vytváří, „stvořuje“, nebo také „vyvolává v život“ nejrozmanitější budosti nejrozmanitějších jednotlivých „v život vyvolaných“ subjektů (nikoli tedy že by nějakou budoucnost ke svému přicházení potřebovala jako jeho podmínku nebo předpoklad). Pravda je zdrojem budoucnosti – a tedy času vůbec. Kdyby nebylo pravdy, nebylo by času – tudíž by nebylo událostí, a tedy ničeho, neboť všechno v tomto světě (Vesmíru) se děje, a děje se sám Vesmír – a jak je zřejmé, bez potřebného času není možné žádné dění, není žádných událostí.
(Písek, 071209-2.)