This text examines the ontological nature of human rights, distinguishing between the historical 'idea of human rights' and human rights themselves, conceived as a 'non-objectual challenge.' The author argues that human rights are neither static Platonic ideas nor ordinary entities, but rather dynamic events with an adventive character. Unlike mathematical objects such as triangles, which remain immutable once conceived, human rights are in constant motion, arriving as a call that demands understanding and linguistic formulation. The study emphasizes that alongside human history, there exists a distinct historicity and temporality within the domain of non-objectual challenges. Consequently, human rights are viewed as a movement in a non-objectual sense, necessitating continuous interpretation over time. The work provides a profound philosophical insight into the relationship between thought, language, and the transcendent nature of ethical demands that shape our social and political reality, framing human rights as an ongoing event rather than a finished concept.
Lidská práva jako událost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 7. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Lidská práva jako událost
Myšlenka „lidských práv“ je nepochybně záležitostí dějinnou (není to žádná od věčnosti daná „idea“ v platónském smyslu; ale stejně tak platí, že tato dějinně se začavší a dále se vyvíjevší resp. spíše vždy nově se proměňovavší myšlenka se vztahu k něčemu, co není její součástí, co tedy není ani složkou její dějinnosti (tím méně složkou její dějinné subjektivnosti). „Lidská práva“ jsou tedy něčím jiným než „myšlenka lidských práv“; tím zajisté není nikterak řečeno, že tato „lidská práva“ jsou nějakým „jsoucnem“. Snad by se to dalo vyjádřit tak, že v dějinách se objevivší a pak se proměňující myšlenka lidských práv je jakousi odpovědí na skutečná „lidská práva“ jako na „nepředmětnou“ výzvu; ale sama tato výzva je a navždycky zůstane něčím odlišným od jakéhokoli způsobu, jak byla, bude nebo může být „myšlena“. Jde zčásti o jakousi analogii vztahu mezi myšlenkou např. trojúhelníku a tímto trojúhelníkem (který také není součástí ani složkou oné myšlenky). Nicméně v jedné věci tu je závažný rozdíl: trojúhelník je „intencionální předmět“, který – jednou myšlen – se nadále už neproměňuje (může být myšlen jen jiný trojúhelník nebo jiný obrazec, eventuelně vůbec něco jiného, rovněž neměnného). „Lidská práva“ (tedy to, k čemu se vztahuje myšlenka lidských práv) jsou však v pohybu, neboť se proměňují: přicházejí, aby byla nějak pochopena, myšlenkově uchopena a jazykově formulována. Ten adventivní charakter zvláštní skutečnosti, charakteristické pro nepředmětné výzvy, ukazuje na něco jako „pohyb“, přičemž ovšem nejde o pohyb v žádném smyslu předmětný nebo zpředmětnitelný. To znamená, že vedle dějinnosti, jak ji chápeme v souvislosti s běžným chápáním lidských dějin, musíme vážně počítat s tím, že něco jako dějinnost (a tudíž také časovost) charakterizuje také ony adventivní, tj. přicházející „nepředmětné výzvy“ a vůbec celou jejich „doménu“, jejich nepředmětný „areál“ či „svět“.
(Písek, 050713–2.)