This text explores the concept of "philosophemes" as elements that precede formal philosophical thinking but possess the potential to be integrated into it. The author examines the process by which non-philosophical ideas are introduced into a philosophical context, thereby acquiring a specific philosophical shape and character. A philosopheme is defined as something deeper than a mere idea; it represents the "future-ness" of a thought that has not yet been fully realized or followed to its logical conclusions. A central feature of the philosopheme is its quality of "not yet," implying that its future interpretation is neither contained within nor determined by prior thought. Consequently, no single interpretation of a philosopheme can be regarded as definitive or exhaustive. The reflection also addresses the question of the identity of a philosopheme in its uninterpreted state and highlights the tension between diverse interpretations and the integrity of the original impulse. The work emphasizes hermeneutic freedom and the openness of the philosophical process, which continually draws from deeper, non-objectified layers of thought.
Nápady ve filosofii / Filosofémata / Navazování na filosofémata
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 7. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Nápady ve filosofii / Filosofémata / Navazování na filosofémata
Zkušenost, že filosofie musela a někdy i dnes musí začít pracovat, tj. navázat na myšlenky, které (ještě) nemají filosofickou povahu, a že je do filosofického kontextu teprve musí uvést a tak jim dát filosofický tvar a charakter, nás vede k tomu, že ještě v rámci předfilosofického (a nefilosofického) myšlení musíme předpokládat jakési „prvky“, které takového uvedení do filosofických kontextů jsou mocny. Takovým prvkům můžeme říkat filosofémata, pochopitelně jen v tom případě, že při uvedení do filosofického kontextu obstojí, tj. že takovou filosofickou interpretaci unesou. Je jistě pochopitelné, že takové prvky nemohou být předem rozpoznány jako potenciálně filosofické, dokud se nepodaří je do filosofických kontextů vtáhnout tak, aby neztratily svou váhu resp. původně skrytou inspirující hodnotu. Tak vzniká otázka, jak je vůbec možné, že některé obstojí a jiné nikoli: zřejmě mezi nimi bude nějaký rozdíl. A ten rozdíl nemůže být „faktický“, „objektivní“, „předmětný“, protože ještě nemohl být „objektivován“. Filosoféma je proto něčím víc než pouhým nápadem, protože každému takovém eventuelním nápadu předchází: je to něco, co ještě nikomu nenapadlo, ale co zatím zůstává kdesi v pozadí či lépe v hloubce nějakého nápadu, a to do té doby, dokud je někdo „nevyzvedne“, neosvobodí tím, že je zatáhne do už nějak existujících filosofických kontextů. Právě na filosofématech lze velmi dobře demonstrovat rozdíl mezi tím, co ještě není uskutečněno, provedeno, a tím, co už je nějak uchopeno a interpretováno. Filosoféma ještě neinterpretované představuje „budost“ myšlenky, které ještě nebyla zcela domyšlena, do důsledků dovozena a tím její „ještě ne“. Toto „ještě ne“ není nikde v tom, co již bylo myšleno, „obsaženo“ (ani skrytě), a nic nezaručuje, že to kdy domyšleno a dovozeno bude. To záleží na novém hermeneutickém aktu, který se sice o takové domyšlení pokouší, ale není tímto „ještě ne“ ani vyvolán, natož determinová. Z toho ostatně vyplývá i to, že žádná interpretace takového filosofématu není definitivní, že o žádné interpretaci nemůžeme být jisti, že už „vyčerpala“ všechny možnosti jeho výkladu. A vyplývá z toho také to, že jsou možné různé interpretace „téhož“ filosofématu – i když tato formulace s sebou nese jisté vnitřní pnutí. Je vůbec nějak možná „identita“ jednotlivých filosofémat ještě v rámci toho, co „ještě není“ interpretováno?
(Písek, 040721-1.)