Tato práce se věnuje hlubšímu filosofickému zkoumání pojmu integrita, který staví do kontrastu s pojmem celkovosti či celistvosti. Autor dochází k závěru, že integrita představuje výrazně širší a komplexnější koncept, než je pouhé dosažení uzavřeného celku. Zatímco každý celek je z určitého pohledu již dokončený a z jiného stále otevřený budoucím možnostem, integrita je vnímána především jako naléhavá výzva k akci. Nejedná se pouze o stav, kterého bylo jednou dosaženo, ale o dynamický proces, který vyžaduje neustálé, vědomé úsilí o zachování, obnovu a zvyšování kvality vnitřní jednoty. Odpovědí na tuto výzvu je pak aktivní snaha o integritu jakožto úsilí o vytváření a ochranu smysluplného celku v proudu času. Integrita je zde tedy definována nikoliv jako statický výsledek, ale jako etický i ontologický úkol, který vyžaduje setrvalou pozornost a péči, aby mohl být celek lidského bytí a konání v každém okamžiku znovu ustavován a potvrzován v jeho plnosti.