This text explores a profound philosophical definition of growth, distinguishing it from mere quantitative accumulation or the addition of parts. The author posits that authentic growth requires the capacity for a "growing together" of diverse elements and temporal phases into a cohesive unified whole. Every being is essentially extended through time and cannot be reduced to a simple series of disconnected momentary "nows." Instead, growth signifies the inherent interconnectedness of all temporal phases of a being, which remain present in every moment of its existence, even when they are not "actual" in terms of being a source or target of action. The status of "actuality" belongs only to the phase that assumes an objective, external form at a given time. Crucially, the author argues that growth is not primarily a matter of external expansion; the objective exterior is merely a secondary aspect of a more fundamental internal event. True growth is thus understood as the unfolding of an entire being, where the unity of all phases constitutes its essence.
Růst
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 7. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Růst
Pokud nemáme na mysli „růst“ ve smyslu pouze kvantitativního přibývání (např. hromady cihel přidáváním dalších), kde ovšem ono skutečné přibývání je závislé na našem pohledu (a vnímavosti atd.), pak předpokladem skutečného růstu je schopnost srůstání nejen různých prvků či složek v jednotu, nýbrž také „srůstání“ předchozích fází s těmi následnými, neboť každé skutečné jsoucno „jest“ rozprostřeno (rozepnuto, roztaženo) v čase, tj. nikdy není omezeno na momentální „nyní“. A také se ze žádných momentálních „nyní“ „neskládá“, ani není jejich pouhou sérií. Musíme si zvyknout na to, že v každém okamžiku svého bytí se děje jsoucno celé (tedy událost celá). Růst tedy původně a hlavně znamená tuto srostitost všech „jsoucností“, které se vždycky nějak (a vždycky trochu jinak) dějí v každém okamžiku kterékoli z nich, která je právě aktuální. To znamená, jinak řečeno, že všechny „jsoucnosti“ jsou v každém okamžiku nějak „při tom“, tedy „přítomny“, i když jejich přítomnost není „aktuální“ ve dvojím smyslu: nemohou být v té chvíli ani zdrojem, ani cílem žádného činu, žádného aktu. To je výsadou každé jsoucnosti pouze v tom okamžiku, kdy je sama aktuální. Pouze tehdy na sebe bere předmětnou podobu (předmětnou stránku, vnějšek). Růst se však netýká jen vnějšku; vnějšek je pouze jednou, a to méně základní stránkou.
(Písek, 030704–3.)