This text explores the philosophical concept of the subject as an event, functioning as a nexus or crossroads where the "not-yet-being" transitions into actuality and subsequently into the "already-not-being." The subject is not a static entity but an integrating power that unifies fragments of the future and the past into the unity of a "true event." This unity implies that the event happens as a whole at every moment; it begins to end at its very inception and continues to begin even as it approaches its conclusion. The integrity of the subject-event is not an inherent nature or essence, but a result of active self-constitution and unification. The subject must continually perform this synthesis, establishing itself through its own capacities and skills rather than being a pre-given construction. The core of this perspective lies in the inseparable link between beginning and ending, which defines the subject as a dynamic whole. Ultimately, the subject is defined by its ability to maintain this temporal unity through its own activity and existential know-how, rather than by a fixed nature.
Subjekt jako událost
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 10. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Subjekt jako událost
Subjekt je jakési zauzlení resp. křižovatka dění, jež se děje tak, že z ještě nejsoucího vstupuje do aktuality a pak přechází do již nejsoucího. Díky tomuto zauzlení a v závislosti na něm je jistá složka ještě nejsoucího a také jistá složka již nejsoucího zpřítomňována, takže se stává integrující mocí, podržující něco málo již nejsoucího a něco málo ještě nejsoucího v jednotě tzv. události (pravé události). Tato jednota konkrétně znamená, že událost není sledem jednotlivých okamžitých jsoucností (a tím méně ,jestot‘) jsoucna-subjektu, nýbrž že je dějícím se celkem, tj. že se děje v každém okamžiku celá. Jak je třeba rozumět tomu, že se událost děje v každém okamžiku celá? Znamená to např. to, že už na samém počátku svého událostného dění už také končí, zatímco velmi blízko svému konci stále ještě začíná. V každém okamžiku svého dění tedy zároveň v něčem začíná a v něčem jiném končí, přičemž toto začínání a končení náleží nerozlučně k sobě. Integrita subjektu-události spočívá v tom, že všechna tato začínání a končení jsou spolu spjata do jednoho celku, a to nikoli nějakým původně daným způsobem, ale tak, že subjektu toto sjednocování musí vykonávat a tím sám sebe ustavovat, konstituovat (ovšem právě jako událost, nikoli jako nějakou konstrukci). Celkem subjekt není nějakou svou ,přirozeností‘, nýbrž uplatněním svých ,schopností‘ a ,dovedností‘, svým ,umem‘.
(Písek, 031016–1.)