This text examines the concept of scientificity and its grounding within specific disciplines and philosophy. The author argues that the definition of scientificity cannot legitimately fall under the competence of specialized sciences themselves, as this would lead to a circular justification where a field declares its own methods correct. In practice, scientificity is often substituted by field-specific conventions, which, while allowing for internal debate, are vulnerable to prevailing prejudices. Since scientificity cannot be established "scientifically" for logical and principled reasons, this foundational role must be assigned to another discipline. Historically and theoretically, this discipline is philosophy. Philosophy is characterized here as a pre-scientific endeavor that is not anti-scientific, but rather served as the "general science" from which specific disciplines emerged. The abstract concludes that philosophy remains the essential guarantor of scientificity, providing the necessary theoretical framework that specialized sciences cannot provide for themselves.
Filosofie a vědeckost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 7. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Filosofie a vědeckost
Ačkoliv pojetí vědeckosti nemůže být legitimně a v rámci skutečné kompetence záležitostí žádné odborné vědy, via facti (a také historicky) došlo a nadále dochází k tomu, že je – byť pouze nedostatečně, přece jen do jisté míry účinně – nahražováno zvyklostmi, jež jsou v daném oboru běžné a jež představují jakési časem se ovšem posouvající mantinely oné vědeckosti. To je ovšem teoreticky na pováženou, neboť se zde vlastně rozhoduje o vědeckosti určitého počínání a jeho metod, které eo ipso samo sebe prohlašuje za vědecky korektní. Jediným faktickým korektivem tu může být vědecká diskuse; ta skutečně odhalí mnoho omylů a nesprávných kroků – ovšem za předpokladu, že nejde o obecně sdílené předsudky, které v daném oboru dočasně převládly. Časem se sice ukáže jejich neudržitelnost (a může to v některých případech trvat dosti dlouho), ale obvykle jsou prostě odloženy a na jejich místo přijdou předsudky jiné. Z toho je zřejmé, že vědeckost jednotlivých věd sice musí být nějak založena a potom garantována, ale že tuto funkci jednotlivé vědy samy ani ve spolupráci s jinými nejsou s to zajistit. To souvisí také s tím, že vědeckost z principiálních (ale také pouze logických) důvodů nemůže být založena „vědecky“. Svěříme-li tedy tuto funkci nějaké jiné „disciplíně“ (např. filosofii, neboť nemůže být pochyb o tom, že alespoň historicky byly vědy – a tedy také jejich vědeckost – ustaveny filosoficky a filosofií), musíme počítat s tím, že se tato disciplína vyznačuje mj. svou před-vědeckostí (a tím svou ne-vědeckostí, což pochopitelně neznamená proti-vědeckost, vždyť vědy vznikaly původně oddělením od filosofie, která byla jakoby „generální vědou“, „vědou vůbec“, jak o tom mluvíme).
(Písek, 940723-2.)
### 940723