This text reports on a 1991 visit to Hradec Králové by Dr. Ladislav Hejdánek, a prominent Czech philosopher, human rights advocate, and Charter 77 signatory. Known for his collaboration with Václav Havel and his resistance during the communist era, Hejdánek delivered a lecture on the relationship between philosophy and politics. The article provides a brief biographical overview, noting his professional persecution, imprisonment, and eventual academic return to Charles University after the Velvet Revolution. In the interview section, Hejdánek discusses the post-1989 climate, cautioning against complacency and emphasizing that the Czech and Slovak nations must contribute their unique spiritual and historical heritage to the broader European context. He explores the distinction between a philosopher and a politician, arguing that while both are rooted in their community, the philosopher's ultimate authority must transcend it. Furthermore, he reflects on the role of Christian philosophy and the philosopher's duty to engage with the entire world, capturing a pivotal moment of intellectual transition in post-communist Czechoslovakia.
FILOSOF A POLITIK [1991]
Hradec Králové navštívil minulý týden dr. Ladislav Hejdánek, přední obhájce lidských práv a spolupracovník našeho dnešního prezidenta Václava Havla v období jeho disidentní činnosti, při samém vzniku Charty. Dr. Hejdánek přednášel v Hradci na pozvání Oikumené, právě ustaveného koordinačního křesťanského společenství, které chce podnítit spolupráci křesťanských církví v Hradci zastoupených.
K životním datům dr. Ladislava Hejdánka: nar. 10. 5. 1927; 1952 složil doktorát filosofie, do r. 1968 pracoval v oboru; 1968–1971 pracoval jako dělník; 1972 vězněn; od 1. ledna 1977 signatářem Charty 77, podvakrát byl jejím mluvčím; 1990 docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde nyní přednáší. Činil tak i v období, kdy nemohl veřejně působit alespoň na seminářích v soukromí a pamatuji rovněž jeho pololegální přednášky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě počátkem 70. let.
K strohým faktům připojíme jednu perličku, to jak při své přednášce "Filosofie a politika" definoval fungující obec s humorem jako tu, která živí filozofy, byť jí jsou nepohodlní. Jejich často nesnadný osud je dostatečně znám, ať vzpomeneme na Sokrata, nebo Patočku. Dr. Hejdánkovi jsme položili následující otázky:
Za jakých okolností jste podepsal Chartu?
Hned v počátcích jsem přispěl textem obou dokumentů o lidských právech (tzv. „stodvacítka“) a nahrávkou krátkého pořadu o lidských právech, což oboje bylo velmi brzy Havlovi zabaveno policií a dosud nebylo vráceno.
Jste takříkajíc na straně vítězů. Nehrozí vám sebezahleděnost, zadostiučinění?
O žádném velkém vítězství nemůžeme mluvit. Na pocity vítězství není doba vhodná.
K národnostní otázce: Co byste vzkázal Čechům a Slovákům?
Musíme si dát pozor, abychom se na Evropě (západní) nechtěli jen přiživit. Máme povinnost přinést s sebou také nějaké věno. Jediné věno, které můžeme přinést, můžeme načerpat z odkazu svých duchovních dějin.
Nevyplývá z vaší přednášky, že filosof nesmí být závislým na obci, kdežto politik nemůže být na obci nezávislým?
Politik je stejně závislý na obci jako filosof; filosof si nesmí dělat iluze, že by obstál bez obce a bez porozumění spoluobčanů. Rozdíl je v tom, že filosof nepovažuje obec za poslední instanci pro své filosofování.
Nepochybuji, že bezbožný hodinář může být i lepší řemeslník než jeho křesťanský kolega. Ale přeci jen... v čem vidíte specifikum křesťansky orientovaných filosofů?
Rovněž musí být dobrý, nebo ať se k tomu nehlásí. Má tu výhodu, že rozumí konci metafyziky a možnosti a snad i nutnosti navazováni na předfilosofické hebrejské myšlení.
Nemá filosof příliš sklon se zabývat svými kruhy, do nichž mu přítomný svět rušivě vstupuje?
Myslím, že ke kruhům filosofovým patří celý svět.
Děkuji za rozhovor.
JAN KAŠPER