This document explores the philosophical foundations of human rights by intersecting ethics, law, and philosophical anthropology. The central thesis rejects the traditional conception of justice and law as static, timeless entities existing outside of history. Instead, they are presented as dynamic norms and criteria that must be continuously reapplied to an ever-changing reality. The author critiques the Greek intellectual tradition for its reduction of reality to the immediate present and advocates for a historical perspective rooted in Hebrew thought. Reality is defined as broader than mere current presence, encompassing that which is yet to be realized. Justice and law are described as having an 'adventive' character, moving from the future into the present and demanding constant realization 'hic et nunc' (here and now). By emphasizing that justice must adapt to specific contexts and historical shifts, the text argues that human rights are not a fixed state but a continuous movement and an ongoing demand for realization in time.
Lidská práva (body – poznámky)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2001 – chybí přesné datum
- This is a part of the original document:
- 2001
Lidská práva (body – poznámky)
a) ve filosofii vše souvisí – zde problémy právní, etické a také filosoficko-antropologické
b) perspektiva antropologická nám ukáže, že člověk není to, co je, ale také a zejména to, co není
c) to platí ovšem obecněji o každém „pravém jsoucnu“, ale tady to platí par excellence (kat´ exochén)
d) spravedlnost a právo není záležitostí okamžiku, nýbrž obojí platí jak pro minulost, tak pro budoucnost
e) spravedlnost i právo je třeba chápat nikoli jako danost, nýbrž spíše jako normu, kritérium pro danost: danost (daná skutečnost) je různá a proměnlivá, a proto musí být vždy znovu měřena, posuzována z hlediska (v perspektivě) spravedlnosti a práva
f) je třeba se zbavit tradiční představy, že spravedlnost či právo jsou jednou provždy neměnně platné, že jsou jaksi nad časem a mimo čas; když se mění okolnosti, např. situace se stane mimořádně složitou, musí se změnit také konkrétně hic et nunc platná spravedlnost i právo
g) připustíme-li, že se spravedlnost i právo mění, tj. pohybují, musíme se hned také tázat, kterým směrem se pohybují, tj. odkud a kam – což nemusí pochopitelně znamenat pohyb pouze místní
h) problém pohybu v čase: evropská myšlenková scéna je takřka fatálně poznamenána řeckou redukcí skutečnosti na aktuální přítomnost (danost): to, co už není a co ještě není, prostě „není“, „je“ ničím – proto muselo být dějinné (a tedy časové) myšlení teprve objeveno resp. vynalezeno, a to díky přesvědčivosti starého hebrejského myšlení
i) výsledek naší reflexe: rozsah skutečnosti, tj. všeho skutečného, je mnohem širší než rozsah aktuálně (tj. věcně, reálně) přítomného; spravedlnost a právo musíme proto chápat jako cosi skutečného, i když ne vždy (a v úplnosti dokonce nikdy) realizovaného, ale jako cosi, co má a musí být vždy znovu realizováno, provedeno, uskutečněno (uskutečňováno) hic et nunc
j) jestliže se spravedlnost i právo vztahují – pro nás jako lidské subjekty přednostně – do konkrétní situace (která se mění, tedy pohybuje), znamená to, že ani ony samy nemohou být „dány“ jednou provždy, ale že se také mění (a tedy pohybují) – a vzhledem k ke směrové orientaci časovosti se pohybují z budoucnosti do přítomnosti (nikoli naopak)
k) adventivní charakter spravedlnosti i práva: srv. biblické chápání – spravedlnost přichází z nebe, pravda vyrůstá ze země
(Body – poznámky; Písek, 2001 – přesné datum ?)
### 010101|2001 – chybí přesné datum