This text by Ladislav Hejdánek reflects on the ontological and teleological significance of history. The author begins with a provocative statement by a historian colleague who claims that history is something that "should never have happened." Hejdánek subjects this claim to critical analysis, exploring whether it stems from cynicism or a profound awareness of historical horrors. He draws a parallel with the concept of error: just as the experience of error is necessary to recognize correctness, the negative aspects of history form a necessary framework for seeking meaning. The author rejects the idea of history as a smooth unfolding of a predetermined purpose. Instead, he defines history as a dramatic terrain of serious struggle where meaning must constantly assert itself against obstacles and omnipresent meaninglessness. Hejdánek perceives the true essence and "meaning" of history precisely in this persistent struggle against nonsense. The text offers an existential perspective on the historical process as an endless effort to assert values within an imperfect world.
Smysl v dějinách 1
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 3. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Smysl v dějinách 1
Tázal jsem se přítele historika, jak se dívá na smysl v dějinách. „Jaký smysl?“ opáčil, „dějiny jsou přece něco, co se nikdy nemělo stát!“ Moje první myšlenka mířila k potenciálnímu zdroji tohoto kuriózního kréda: odkud to asi ukradl? Pak jsem potlačil málo věcnou závist a začal jsem uvažovat: není v pozadí tohoto výroku pocit člověka „lépe vědoucího“, jak by byly bývaly dějiny měly vypadat? Protože přítele přece jen trochu znám, nepřipadalo mi to nejpravděpodobnější. Mohl by to ovšem také být výraz vědomí zdrceného všemi hrůzami, jimiž byly dějiny nakaženy a zkaženy. Náznak jistého cynismu by tomu mohl nasvědčovat. Ale dost už pokusů o „chápání“, které je orientováno na konkrétního člověka: je třeba přihlédnout k samotnému tématu! Kdy můžeme spolehlivě říci, že se něco nemělo stát? Náleží např. omyl mezi takové věci, k nimž by nemělo dojít? Kdyby nebylo omylů, nemělo by smysl mluvit ani o správnosti. Jak bychom vůbec mohli ocenit správnost, kdyby nám chyběla zkušenost s omyly? Kdy je vlastně omyl zbytečný? Když není novým, ještě nevyzkoušeným, a tedy neodhaleným omylem, ale omylem zbytečně opakovaným. Snad to můžeme aplikovat i na dějiny. Zajisté je v dějinách mnoho, až příliš mnoho zbytečného opakování, ale jsou proto zbytečné samy dějiny v dějinách je nepochybně mnoho událostí, které se neměly stát, ale můžeme to říci o dějinách samotných? Jaký smysl by mohlo mít, kdyby bývalo nikdy nedošlo k počátku a pokračování dějin? Smysl přece to, co se prosazuje s obtížemi proti překážkám všeho druhu, vposledu především proti ne-smyslu. Dějiny, které by byly jen hladkým rozvíjením nějakého smyslu, by přece nebyly žádnými dějinami. Dějiny jsou terénem vážného a hlubokého zápasu smyslu proti ne-smyslu. A v tom spočívá jejich „smysl“.
(Praha, 950313-1.)
[Od stejného výroku historika Viléma Prečana se Hejdánek odráží v deníkovém záznamu 960301–1. Záznam se dochoval jako kartotéční lístek v AUK. Pozn. red.]