This text explores the ontological and epistemological status of rules and the categories of correctness and authenticity. The author argues that these dualities precede every human activity, forming a fundamental orientation framework that structures the space of action. It critically examines the notion that rules are merely the outcome of a struggle; instead, it posits that the struggle for rules is meaningful only if it aims at discovering pre-existing, though not yet apparent, principles. If inauthentic rules are established through such a struggle, the process itself loses its inherent purpose. The author further distinguishes between the immediate environment (Umwelt) and the world in its full sense, accessible only through objectification. The tension between the authentic and inauthentic is described as originally non-objective, making it impossible to grasp fully as a distinct object. Consequently, any attempt to define or express these rules remains tentative and subject to continuous critical re-evaluation from diverse perspectives. Ultimately, the text highlights that authenticity is not a matter of human convention but a prerequisite for meaningful action.
Pravidla a „pravost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 4. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Pravidla a „pravost“
Správnost a nesprávnost, pravost a nepravost předchází každému uskutečnění, i když ovšem nikoliv „předmětně“ (resp. uskutečněně). Každá aktivita vstupuje do „prostoru“ již nějak strukturovaného touto podvojností správný–nesprávný, pravý–nepravý, či prostě do prostoru nějak orientovaného. Dost výstižně, ale pojmově nepřesně říká třeba Kratochvíl (...., s. 95), že „musíme o svůj vztah ke světu skrze své okolí často zápasit, občas i nebezpečně a občas i bez předem známých pravidel onoho zápasu, neboť právě o ta pravidla se teprve zápasí“, i když v tom je zahrnuto několik nepřesností. Pomineme-li takovou nepřesnost, jako že náš vztah ke světu prochází mediem okolí (ve skutečnosti vztah ke světu v plném slova smyslu je možný teprve tam, kde prolamujeme své osvětí a kdy si tím mj. umožňujeme také onu objektivaci, jíž se naše osvětí v jakési redukci stává naším okolím), musíme připomenout důležité rozlišení mezi „pravidly“ již nějak respektovanými, ať už dodržovanými nebo překračovanými, a mezi pravidly, na něž jsme ještě nemohli reagovat, protože o nich nic nevíme. Zápasit nemůžeme o takováto ještě zcela nezjevná „pravidla“, nýbrž jen o jejich poznání. Zápas o pravidla by ztratil bytostný význam a smysl, kdyby byla ona pravidla interpretována jako výsledek zápasu. Kvalita onoho zápasu „o pravidla“ totiž závisí na povaze pravidel, a pokud v zápase prosadíme pravidla „ne-pravá“, zápas sám ztratí svůj nejvlastnější smysl. Napětí mezi pravým a nepravým je původně nepředmětné (a nemůže být proto předmětně uchopeno ani vyjádřeno). Každé naše tentativní a pokusné pochopení a vyjádření musí vždycky už být jednak vztaženo k nějaké (také) předmětné skutečnosti, zejména však je naším výkonem a tím nutně podrobováno našemu vlastnímu (i cizímu) kritickému přezkoumávání, které představuje opět nově podnikaný tentativní pokus, pokud možné z jiné strany a z jiné perspektivy.
(Písek, 950401-2.)