This text examines Leibniz's conception of freedom and necessity concerning both divine and human action. Drawing on Leibniz's correspondence with Arnauld, the author explores the idea that even God is bound by a certain necessity to follow his own established decisions and the overarching logic of the universe. This perspective is compared to Peter Payne's notion of truth as an avenger of injustice. A central issue in Leibniz's philosophy is the limited scope for human freedom and the lack of flexibility in the divine plan, illustrated by the analogy of geometric concepts: once a concept like a triangle is established, its properties follow necessarily. Similarly, the creation of fundamental elements like atoms largely determines the nature of the resulting world. The problem of freedom must therefore be addressed by analyzing the boundaries between necessity and the individual freedoms of subjects, which are always tied to their unique contexts and situations within the whole.
[Leibniz a problém svobody, lidské i boží]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 7. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
[Leibniz a problém svobody, lidské i boží]
Leibniz se ve svém dopise Arnauldovi (z června 1686) zmiňuje o „obecně přijímané nutnosti, která má platnost i pro Boha a podle níž musí také vykonat to, co jednou rozhodl“ (...., Monadologie a jiné práce, Praha 1982, s. 100). Tato myšlenka nám připomíná mnohem starší myšlenku Petra Payna, že pravda, ač Bohem stvořena, stíhá potom (jako „mstitelka“) veškeré bezpráví, božské i lidské (ve slavné řeči ke králi Zikmundovi v Bratislavě, s. 63 překladu). U Leibnize je v pozadí spíše myšlenka, že každý čin (i boží) má jistou logiku nejenom sám v sobě, ale také v širších souvislostech, resp. kontextech; proto také tvrdí, že „boží plány se týkají vždy celého vesmíru“ (tamtéž). Leibniz de facto nenechává dost „prostoru“ pro lidskou svobodu a lidské svobodné rozhodování, které by nějak mohlo zkřížit plány Stvořitelovy. Ale nejenom to: nenechává dost prostoru ani pro boží změnu původního plánu, pro boží „změnu smýšlení“ (ač je několikrát doložena v bibli, což Leibniz ještě musel brát v úvahu). Nicméně jedna otázka tu je v zárodku obsažena dost zřetelně: ani Bůh, tedy nejen člověk, nemohou – ani jen v mysli – „vytvořit“ trojúhelník, a pak mu dodatečně přisoudit jiné vlastnosti, než jaké vyplývají z jeho původně proponovaného „pojmu“. Tato původně geometrická zkušenost má ovšem
jisté důsledky i pro zkušenost s reálným světem: také stvořením třeba atomů je v rozsáhlé míře (i když nikoliv naprosto) rozhodnuto o povaze světa, v němž atomy budou hrát významnou, i když nikoliv po všech stránkách rozhodující a dominantní roli. Problém svobody (ať božské nebo lidské), který s tím je spojen, musí být řešen jako problém mezí „nutností“ na jedné straně a mezí „svobody“ (resp. jednotlivých „svobod“, neboť svoboda je, podobně jako pravda, vždy spjata s individuálními subjekty a jejich – rovněž individuálními, i když vůči ostatním ne vždy zcela nepodobnými – situacemi) na straně druhé.
(Písek, 950720-3.)