Tato filosofická úvaha se zaměřuje na hluboké etymologické a ontologické kořeny pojmu "pravé" v českém a slovenském jazykovém prostředí. Autor rozebírá, jak je tento koncept úzce spjat s řadou fundamentálních hodnot lidského života, mezi něž patří spravedlnost, právo, správnost a pravda. Tyto pojmy nejsou vnímány jako prosté empirické danosti, ale jako ideály toho, co "má být", čímž poskytují člověku nezbytnou orientaci v jeho existenci. Text zdůrazňuje, že tyto hodnoty slouží jako pevné body, o které se lze opřít při rozlišování mezi skutečným ziskem a ztrátou, a to nad rámec pouhého materiálního prospěchu. Klíčovým prvkem analýzy je lingvistická souvislost se slovesem "praviti", které poukazuje na bytostný význam řeči. Autor argumentuje, že mluvit ("praviti") znamená vyjadřovat se na základě riskantního, ale zásadního vztahu k tomu, co je "pravé". Celkově dokument nabízí hluboký vhled do toho, jakým způsobem jazyk a řeč formují lidské vnímání morální odpovědnosti a životního směřování.
(to) Pravé
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 12. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
(to) Pravé
V češtině (i slovenštině) je stále živé to, co má nejspíš velmi dávné kořeny, totiž že to, co „býti má“, je charakterizováno jako „to pravé“. Odtud je odvozena celá řada jmen, znamenajících to, co je pro lidský život zároveň tím základně důležitým a zároveň „tím pravým“, zejména spravedlnost, právo, správnost, dbalost pravidel – a v neposlední řadě také pravda. (Těch slov je mnoho a nemělo by smysl je všechna vypočítávat.) Není bez významu, že všechny tyto skutečnosti, které „nejsou“ žádnou daností, ale „mají být“ tím rozhodujícím, oč se člověk má opírat (nikoliv jen o berle „daností“) a nač se má orientovat (ne jen na dohledný a „reálně“ dosažitelný zisk, zvláště když beze zřetele k tomu „pravému“ nelze dost dobře posoudit, co je zisk a co ztráta), jsou jazykově spojovány se slovesem, které poukazuje na bytostný význam jazyka (a my bychom ještě rádi doplnili: i význam řeči, kterou od jazyka důsledně odlišujeme): totiž se slovesem „praviti“, což znamená říkati na základě bytostného, i když vždy riskantního vztahu k „tomu pravému“.
(Praha, 951217-2.)