Tento text se zabývá etymologickým a sémantickým rozborem pojmů organizace, organismus a struktura. Autor vychází z řeckého kořene „organon“, jenž označuje nástroj, a poukazuje na vnitřní rozpor v běžném užívání slova organismus. Organizace je v tomto pojetí chápána jako vnější uspořádání prvků, podobné řemeslné činnosti, kde organizující činitel stojí vně výsledného celku. V protikladu k tomu je zkoumán pojem struktura, který se jeví jako neutrální z hlediska vnějšího či vnitřního původu. Text však upozorňuje na sklon evropské tradice k objektivizaci, kvůli němuž se často opomíjí existence niterných struktur. Úvaha vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak jazyk a tradice formují naše chápání živých bytostí a jejich uspořádání. Celkově jde o kritický pohled na technické chápání života skrze optiku vnějšího formování.