The text analyzes the modern concept of freedom and its shortcomings, arising from insufficient philosophical depth and an unsustainable perception of reality. The author highlights the rootlessness of modern individuals who have lost an authentic connection to the past and view the future as empty and terrifying. This dread was previously countered by the cult of the genius individual, who sought to impose their vision upon the world. In contemporary mass society, however, this cult has been replaced by pseudo-heroes from the realms of sports, music, and film. Their success is interpreted as a result of mere chance or luck, which allows the masses to forgive their exceptionalism. Consequently, freedom in modern discourse is reduced to material security and financial independence, enabling the individual to do as they please. This notion of freedom, grounded in wealth and luck, currently dominates deeper conceptions of human existence and is likely to continue prevailing over alternative views within consumerist society.
Svoboda
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 1. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
Svoboda
Představa, kterou si v nové době a zejména pak v době moderny lidé o sobě a o své svobodě vytvořili, je jednak nedostatečná tím, jak málo do hloubky byla promyšlena, jednak neudržitelností pojetí skutečnosti, s nímž je zcela nerozlučně spojena. Jistá ztráta smyslu pro minulost a navazování na ni byla do jisté míry nahražena ideologizacemi, tj. vymýšlením minulosti, ale právě proto nechávalo toto vymýšlení prázdno v mysli těch, kdo pro nedostatek vzdělání a kultivovanosti zůstávali jaksi vykořeněni, protože byli vytrženi ze svých původních kořenů resp. kontextů. Ještě mnohem horší to ovšem bylo se vztahem moderního člověka k budoucnosti: budoucnost byla pro něho čímsi zcela neosobním a zejména prázdným, a tím ovšem i děsivým. Tento děs překonávali tvůrčí duchové romantickými představami o tom, jak se geniální člověk zapisuje do budoucnosti svou tvorbou, tj. tím, jak sám sebe a své niterné představy vkládá a přímo vnucuje své době a přes přítomnost a jejím prostřednictvím i budoucím generacím. Svobodný je pak ten, kdo se dokáže prosadit uprostřed průměru a proti němu. Kult geniálního jedince byl ještě příliš provokativní, pokud šlo o kvality intelektuální, o něco méně v případě velkých umělců, ale nakonec se soustředil – právě v době převažující a dominující masovosti – tam, kde takový mimořádný, nad jiné schopnější člověk byl vcelku stejný jako ostatní, ale vynikal jen v nějaké vlastnosti, která sama o sobě nebudila zášť ani závist. Místo „ctění hrdin“, jak o tom psal Carlyle, má dnes masový člověk masové pseudohrdiny, jako jsou špičkoví sportovci, slavní zpěváci, filmové hvězdy, někdy dokonce určitý typ politiků apod. Jediný typ představy, jak dosáhnout vysvobození z pseudnormálnosti, tj. z průměru, je spojen s myšlenkou náhodného štěstí. Odtud opakovaně úspěch memoárů hjvězd všeho druhu, kde náhoda hrála a hraje rozhodující roli. Jen pak je možno úspěšným odpustit, protože oni za svůj úspěch vlastně nemohou. Svovoda resp. osvobození je proto nutně spojováno s dostatkem peněz, aby si šťastný člověk mohl dělat konečně, co chce. Tyto představa svobody se zdá už dnes naprosto převažovat a bude asi nadlouho vítězit nade všemi představami jinými.
(Písek, 980124-2.)