This text explores the essence of "living philosophy," defining it solely as the active process of philosophizing by a specific thinker. The author argues against the notion that philosophizing is a mere "part of reality," asserting instead that it inherently transcends any given situation or state of affairs. Established philosophical works and systems, such as those of Kant or Hegel, are viewed not as living thought itself, but as "traces" or relics left behind by the act of thinking. These formulations represent a liquidation of the living act, becoming static remnants rather than active processes. True philosophy exists only when these traces are recognized, deciphered, and reinterpreted through a new, contemporary act of living philosophizing. While physical books are indeed part of material reality, their philosophical content remains dormant until it is reactualized by a thinking subject. Ultimately, the text highlights the fundamental tension between the dynamic, transcendent act of thinking and the static, documented results that follow it.
[Živá filosofie]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 6. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[Živá filosofie]
Filosofie je živá jen jako aktuální filosofování určitého filosofa. Takový filosof je nepochybně zasazen do určité situace (osobní, společenské, dějinné atd.), tj. je i se svým filosofováním spjat mnohými pouty s mnoha jinými skutečnostmi. Neřekl bych však, že filosofování je „součástí skutečnosti“ (jak to vyjadřuje Pavel Kouba ve svém dopise z druhé poloviny června 1998 – co to je, tato „skutečnost“, jejíž součástí by naše poznávání a filosofování mělo být?). Nepřesnost a neadekvátnost této formulace spočívá mj. v tom, že filosofování není nikdy redukovatelné na danou skutečnost (tím méně na její součást), neboť vždycky danou skutečnost přesahuje. Filosofování vede vždycky k nějakému „výsledku“, k čemusi vytvořenému, ustavenému, formulovanému apod. Tomuto „výsledku“ říkáme pak filosofie, pochopitelně s jistým indexem resp. upřesněním: filosofie určitého myslitele, filosofie určité doby, určité školy, určité epochy apod. Tato uskutečněná, etablovaná a také popsatelná filosofie je však zároveň v jistém smyslu) likvidací živého filosofování – vlastně je (v jistém smyslu) koncem a likvidací živého filosofování – vlastně je „ničím“ resp. je pouhou stopou, která po živém filosofování zůstala jako jeho relikt. Pouze nové živé filosofování je (za určitých podmínek) schopno takovou „stopu“ rozpoznat, dešifrovat a reinterpretovat, a to v nových, totiž vlastních souvislostech. Tak např. Kantova nebo Hegelova „filosofie“ prostě nikde „není“ tak, abychom mohli říci, že je „součástí skutečnosti“, ať už skutečnosti vcelku nebo skutečnosti evropského myšlení (event. toho či onoho století, té či oné jazykové oblasti, té č, té či oné jazykové oblasti, té či oné filosofické tradice atd.). Skutečnou „součástí skutečnosti“ jsou jen knihy (v podobě potištěného a svázaného nebo slepeného množství stránek papíru), které je nutno přečíst a pochopit. Je možno toto pochopení také nějak formulovat a buď přednést nebo napsat a nechat vytisknout a zanechat tak zase novou stopu takového (živého) filosofování.
(Písek, 980630-1.)