This text examines the intricate relationship between logos and presuppositions within the process of human thinking. It explores the significant discovery that no act of consciousness begins from scratch, even if it appears so to the thinker. This phenomenon became fully apparent during the historical transition from the world of mythos to the world of logos in ancient Greece. The author argues that presuppositions are not static, pre-existing facts or past data, but rather a complex and initially opaque set of "pre-given" conditions that are co-constructed as thinking unfolds. Building a systematic conceptual structure involves the simultaneous establishment of its own foundations, whether this occurs consciously or unconsciously. This process of extending the "roots" of thought is not a matter of arbitrary will; its legitimacy must be proven retrospectively through the validity and functionality of the resulting system. Ultimately, the text emphasizes the necessity of identifying and analyzing these foundations as an integral part of logical discourse.
LOGOS a „předpoklady“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 8. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
LOGOS a „předpoklady“
Vynález pojmů a pojmového strukturování myšlení vedl nutně – i když samotné rozpoznání této nutnosti se prosazovalo pomalu – k pozoruhodnému objevu: žádný výkon vědomí, žádný akt myšlení nezačíná „od počátku“, i když to tak často vypadá a i když se to myslící domnívá. Ve světě smyslu, slova, logicky (či „logově“) dotvářených významů, zkrátka ve světě LOGU (který poprvé v dějinách právě Řekové postavili proti světu MYTHU) každý krok myšlení je založen na předpokladech, které je třeba teprve odhalit, dobře rozpoznat a systematicky analyzovat (zejména ovšem tam, kde jde o krok rozhodující). Bylo by falešné se domnívat, že tyto předpoklady – jak ostatně ono slovo mylně sugeruje – jsou něčím předem uloženým či položeným, něčím dřívějším (minulejším) a předem daným. Jde spíše o nepřehledný a zprvu neprůhledný soubor před-předpokladů, ale před-předpokladů nedaných, nýbrž před-danostních, z nichž bude nutno vybírat resp. které bude třeba dotvořovat v úzkém sepětí s tím, jak onen myšlenkový krok se bude uskutečňovat v širších souvislostech resp. jak bude v ony širší souvislosti uváděn (a to v souvislosti, z nichž některé už vytvořeny, uskutečněny byly a jsou, zatímco jiné na to teprve čekají). Dalo by se o tom mluvit také tak, že zároveň s tím, jak myslitel sleduje určitou strategii výstavby své koncepce a buduje systematické souvislosti, vědomě či nevědomky buduje také základy a předpoklady svých myšlenek. A pokud to dělá nevědomky, zdá se potom, že zpětnou analýzou je lze objevit jako již ustavené a uskutečněné. Ovšem tak jako ona výstavba „navenek“, tj. do systematických souvislostí myšlenkové budovy, není a nemůže být libovolná a svévolná, ale musí pracovat s jistými „materiály“ a „souvislostmi“, které jsou legitimní, stejně tak ono budování základů a předpokladů (něco jako zapouštění a prodlužování kořenů) nezáleží na naší libovůli, ale přinejmenším dodatečně a ve výsledcích se prokáže jako platné či neplatné, legitimní či marné.
(Písek, 980802-1.)