This text explores the reflective nature of philosophy, emphasizing that every human action and utterance reveals information about the subject, even when directed toward external objects. As philosophy is fundamentally an act of reflection, the philosopher must remain aware of this self-disclosing aspect when analyzing others and when engaging in their own thought processes. This observation extends beyond individuals to encompass the trends and characteristics of specific historical periods and societies. The author distinguishes between the literal content of speech and what is revealed by the act and manner of speaking itself. These layers may either align or conflict; for example, a constant emphasis on one's own modesty can paradoxically undermine that very trait. Ultimately, the text highlights the importance of distinguishing objective reality from mere assertions or social constructs. True quality and reality manifest themselves inherently, whereas the ability to discern the truth from mere discourse remains a primary task of philosophical inquiry.
Filosofie – co všechno vypovídá
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 8. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
Filosofie – co všechno vypovídá
Vším, co člověk dělá a co říká, vypovídá vždycky také o sobě, i když se ve svých činech i slovech obrací především jinam, k nějakým skutečnostem jiným, než je sám. A filosof – protože filosofie je svou bytostnou povahou a svým bytostným určením reflexí – si toho má a dokonce musí být vědom, a to jak při posuzovaní toho, co říkají nebo co dělají druzí (a co podrobuje své kritické reflexi), tak při sledování a kontrole toho, co dělá on sám, zejména pak, když myslí, když filosofuje. A to pochopitelně neplatí jen o jednotlivém člověku, ale také o době, o trendech a tendencích, příznačných pro určitou společnost (nebo část, vrstvu apod. společnoti) v určitém časovém období. Tato zkušenost sama nás učí rozlišovat mezi tím, o čem se mluví, a tím, co to chápajícímu může říci, že se o tom mluví a jak se o tom mluví. Někdy může obojí souhlasit a navzájem se podporovat a posilovat, zatímco jindy je obojí v rozporu a jedno pak popírá druhé. Když někdo stále ve svých řečích zdůrazňuje svou prostotu, nenáročnost a skromnost, ve skutečnosti je tím jako své kvality právě problematizuje a popírá. Odtud staré rozpoznání, že dobrá práce se chválí sama: rozumí se tím, že není třeba vykládat, jak je naše práce dobrá, ale že stačí, aby dobrá vskutku byla. Na druhé straně se říká, že samochvála smrdí. Obojí platí jen pro toho, kdo je s to skutečnost rozeznat od toho, co se za skutečné považuje a co se o tom jako o skutečném povídá.
(Písek, 980805-1.)