This text explores the essence of philosophy as a discipline that responds to various forms of human need or distress, whether external existential pressures or internal crises of consciousness and subjectivity. The author highlights the historical development of philosophy, which defined itself against myth while simultaneously incorporating its insights. In the modern era, philosophy must closely monitor scientific research and its profound impact on humanity. A central theme is the deep alienation of man from nature, which began when humanity separated itself from the natural world. No longer feeling at home in nature, humans attempt to simulate a return by cultivating their environment. This situation leads to fundamental questions about the origins of humanity, what essentially distinguishes humans from everything else, and what man's true position in the world is. The author references the Epic of Gilgamesh as the first historical record of this conflict. Ultimately, philosophical inquiry seeks to find the grounding of human existence within an alienated world.
[Filosofie a nouze]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 10. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[Filosofie a nouze]
Filosofie se může a dokonce musí být také schopna zabývat čímkoli, co se ukáže z nějakého důvodu být hodno pozornosti. Tím důvodem nemusí být okamžitý situační tlak, ale může jím být třeba také nějaká dlouhodobá nouze, a to nejen vnější, existenční, ale také vnitřní, řekněme „existencielní“ a „existenciální“ (tedy také nouze vědomí, myšlení, subjektivity). Proto museli kdysi filosofové vzít za své některé myšlenky původně mytické, i když se proti mýtu velmi ostře vymezovali. A proto musí dnes bedlivě sledovat jak současný stav, tak výsledky vědeckého bádání a zejména jeho důsledky pro člověka, pro lidstvo a vliv na ně. Jedna ze základních, odvěkých a dodnes přetrvávajících nouzí byla vyvolána pronikavým zlomem, jímž se člověk (lidstvo in spe) vydělil z „přírody“ a tím se jí odcizil. Od té doby není člověk v „přírodě“ doma, ale jakoby instinktivně touží po návratu a čas od času si jej simuluje tím, že původní „přírodu“ kultivuje, ať už ve velkém či v malém rozsahu. To však neřeší základní otázku, v kterou odcizení člověka přírodě (jak je poprvé popsáno v prastarém eposu o Gilgamešovi) dříve nebo později musí vyústit: odkud se vlastně vzal člověk, odkud přichází, v čem je zakotveno jeho lidství, navzdory všem přetrvávajícím vztahům tak nepřekonatelně odlišené ode všeho, co tu před ním a kolem něho bylo a jest? A jaké je jeho postavení ve světě?
(Písek, 981013-1.)