This document provides a transcript of a 1997 interview with the Czech philosopher Ladislav Hejdánek focusing on the concept of postmodernity. Hejdánek critically examines the vagueness and frequent misuse of the term, distinguishing between superficial, fraudulent interpretations and serious intellectual inquiry. His central argument revolves around the relationship between postmodernism and modernity, which he defines as inherently nihilistic, following Friedrich Nietzsche's perspective. Hejdánek presents two potential paths for understanding postmodernism: either as a deeper, indifferent form of nihilism or as a genuine overcoming of it. He identifies himself with the latter, viewing postmodernity as "post-nihilism"—an effort to transcend the nihilistic traditions of the modern era. Prefaced by a brief anecdote about the challenges of media communication, the interview offers a concise yet insightful look at Hejdánek's philosophical positioning against contemporary intellectual trends and his commitment to rehabilitating a serious search for meaning in a post-metaphysical age.
Rozhovor o postmoderně [1997]
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini 3 (flash/pro) – únor 2026]
--- (s1 interview o postmoderně (Henrik a spol.)_cleaned.flac) ---
Hejdánek: No, co chcete? Nejdřív musíte vy říct něco a pak to zavřete.
Jiný hlas: Ne, ne, to já řeknu, ale jenom co se vám vybaví, vyslovilo se slovo postmoderna.
Hejdánek: No tak to mělo být zaznamenaný tohle.
Jiný hlas: Já tam tu otázku mám, od pana Sokola, tak se ptám.
Hejdánek: To se mi stalo, neříkal jsem vám to, na tom chartistickým trojmezí na Majdanu. Tam ráno jsem tam řádil v Betlémský kapli a přišla televize a chlapík, kterýmu už jednou jsem něco odmítl, protože to bylo tak blbý. Přišel, teď se chtěl ptát a já prve, než to začal nahrávat, tak jsem mu říkal: „A chytrý otázky byste neměl?“ On se jim pak pomstil, že to bylo něco strašnýho. To jsem sám neviděl, žena říkala: „To je pošklebování, to je ostudné.“ Jakým způsobem, co udělali v tom večerním zpravodajství. No, když někdo klade blbý otázky, tak musí čekat blbý odpovědi. To je jasný, neuspokojilo. Tak jdeme na věc.
Jiný hlas: Takže moje otázka je, co se vám vybaví, řekne-li se slovo postmoderna dneska.
Hejdánek: O tom je hodně diskusí a jako vždycky, když je něco nového, tak se k tomu přitře spousta takových podvodníků. A my tedy musíme pečlivě rozlišovat, co je postmoderna ve smyslu podvodnictví a co je postmoderna ve smyslu skutečně vážném.
Tady pokud jde o ten vážný smysl, já myslím, že rozumní lidé se dneska všichni domlouvají na tom, že už se nemohou považovat za moderní. Že jim to nějak nesedí. Že hlásit se k tomu, že moderně myslí, moderně uvažují, že to je něco tak obnošeného, a nejenom slovo, nýbrž ta věc sama. My už máme na tu modernu, takzvanou, máme mnoho různých a velmi ostře kritických pohledů. Třeba jenom takový Nietzsche, když řekne, že podstatou moderny je nihilismus. To je něco, co mnoho lidí osloví. Něco na tom je a my už nihilismus nechceme.
Teď je otázka, zda postmoderně máme rozumět jako postnihilismu ve smyslu ještě hlubšího nihilismu, to jest nihilismu, který ani neví, že je nihilismus, a je mu to úplně ukradené. Anebo je to překročení, vymknutí z té nihilistické tradice. Je to skutečně překonání. Pokud modernu chápeme s Nietzschem jako nihilismus, tak potom postmoderna je postnihilismus jako překonání nihilismu a v tomto smyslu já se cítím jako postmoderní.
Jiný hlas: Děkuju.
Hejdánek: Jo, tak jsem vás rád viděl. Absolvoval jsem hned jedno interview absolutní.