This text examines the issue of historical analogies, using Gnosticism and its relationship to the modern era as a case study. The author critically evaluates analogy as a heuristic starting point that can be stimulating yet requires rigorous analysis of historical phenomena. The central focus is a review of Petr Pokorný’s work on the origins of the Gnostic myth of the deity „Man“. The study demonstrates that while Gnosticism attempted to preserve intellectual integrity through an illusory escape from history into religious ecstasy and myth, emerging Christianity prevailed due to its conscious grounding in historical reality and its orientation toward the future as an open dimension of being. Gnosticism failed this historical and moral test because its detachment from reality and moral demands proved to be a dead end. The text emphasizes that Pokorný’s research, including his analysis of the Naassene Fragment, significantly contributes to understanding the conflict between the eschatological focus of the Judeo-Christian tradition and Gnostic tendencies toward historical evasion.
Gnose a dnešek [ad: Petr Pokorný: Počátky gnose, Praha 1968]
docx | pdf | html
◆ review, Czech, origin: 1968
- in: Tvář, 3, 1968, n. 1, p. VIII (příloha – Filosofie)
Gnose a dnešek [1968]
Významné dějinné události a velká hnutí bývají často chápány a viděny prizmatem analogie. I když víme, že takový postup je vposledu neúnosný, uchylujeme se k němu obvykle jako k heuristickému východisku, které musí být později po mnoha stránkách revidováno. Postižení analogického rysu v jinak sobě časově i prostorově vzdálených dějinných situacích mívá stimulující význam, přestože může i zavádět. Nejpozitivnější funkci má analogie tam, kde provokuje (tj. kde je nejmenší nebezpečí, že bude předstírat vědeckost). Jako příklad můžeme uvést Rádlovu tezi, že gnose byla reakcí proti úpadkovému starořeckému pozitivismu (totiž stoicismu a epikureismu), rozumově slabému a otvírajícímu brány mýtu přese všechno pohrdání pověrami. Jiným příkladem je studie Ernsta Topitsche o marxismu a gnosi.
Nezbytným korektivem všech analogií je důkladná analýza a rekonstrukce dějinného jevu, v našem případě gnose jako jednoho z nejvýznamnějších myticko-filosofických hnutí pozdního starověku. Příspěvkem k tomuto tématu, hodným pozornosti, je nedávno vyšlá knížka Petra Pokorného „Počátky gnose. Vznik gnostického mýtu o božstvu Člověk“ (Rozpravy ČSAV 1968, sešit 9). Autor vidí jeden z nejpodstatnějších rysů střetnutí mezi vznikajícím křesťanstvím a gnosí ve vztahu k dějinám a k budoucnosti. Gnose představovala populární pokus o zachování myšlenkové integrity uprostřed pronikavě se měnícího světa; jednotu myšlení však gnostikové zachraňovali za cenu odtržení od dějinné skutečnosti. Ve strachu z dějinného rozměru své existence se gnostikové iluzorně osvobozovali z tlaku osudových mocností náboženskou extází. Křesťanství tehdy zvítězilo nad těmito nebezpečnými náladami vědomým navázáním na dějinnou skutečnost a zejména svou orientací do budoucnosti „ve smyslu kvalifikovaného ,otevřeného‘ rozměru bytí, v jehož světle není radikální mravní nárok moralizováním, nýbrž cestou k plnějšímu sebeuskutečnění. V této dějinné a mravní zkoušce gnose neobstála. Příštím věkům však nepřímo posloužila mimo jiné i tím, že důsledně domyslela a popularizovala starší pokusy o únik z dějin a svými dějinami odhalila nechtíc jejich iluzorní povahu.“ Je charakteristické, že kupř. v židovské diaspoře vrůstaly do gnose nesplnitelné mesiášské naděje; eschatologické (tj. dějinné) zaměření hebrejsko-křesťanské tradice a zejména inkarnační motivy byly nejsilnější zbraní v zápase s těmito slabošskými, ale sugestivními proudy.
Důležitost náročné studie P. Pokorného je zvýšena překladem a komentářem Naasejského traktátu, pocházejícího nejspíše z první třetiny 3. stol. po Kr.