Dietrich Bonhoeffer's concept of faith underwent a significant evolution, moving from a strong reliance on Barth's theology to his own radical re-evaluation. This transformation, influenced by a critical examination of Barth's ideas, manifested in shifting emphases and ultimately in transcending his initial positions. Although Bonhoeffer adopted much from Barth, his own timely and urgent ideas gradually gained prominence. Crucially, these were not merely theoretical discussions; these intellectual currents were tested under the harsh conditions of Bonhoeffer's imprisonment. His final years reveal a relentless effort to find new ways of understanding and expressing the Christian message for the modern era, not by retreating into old certainties, but by actively seeking new theological ground amidst extreme pressure. For Bonhoeffer, prison represented primarily a theological trial that led him to new discoveries and to a struggle for new words for the present age.
Bonhoefferovo pojetí víry [1963]
Literatura o Bonhoefferovi 1. Bethge, E.: Dietrich Bonhoeffer – der Mensch und sein Zeugnis. Kirche in der Zeit 10, 141–155, 1955.
2. Bethge, E.: Dietrich Bonhoeffer. Person und Werk. Die Mündige Welt (I.), München 1955 2. A., s. 7–25; (= Ev. Theol. 15, 155–163, 1955).
3. Brunner, H. H.: Am Ende des religiösen Zeitalters. Versuch einer Standortbestimmung. Reformatio 4, 419–435, 1955.
4. Ebeling, G.: Dietrich Bonhoeffer. in: Kritik an der Kirche (hrsg. von H. J. Schultz), Stuttgart 1958, S. 313–318; (= in: Wort und Glaube, Tübingen 1960, S. 294–299).
5. Ebeling, G.: Die „nicht-religiöse Interpretation biblischer Begriffe“. ZThK 52, 296–360, 1955; (= Die mündige Welt II., München 1956, S. 12–73; = Wort und Glaube, Tübingen 1960, S. 90–160).
6. Grunow, R.: Dietrich Bonhoeffers Schriftauslegung. Die mündige Welt, (I.), München 1955 2. A; S. 62–76.
7. Hammelsbeck, O.: Zu Bonhoeffers Gedanken über die mündig gewordene Welt. Die mündige Welt (I.), München 1955 2. A., S. 46–61.
8. Harbsmeier, G.: Die „nicht-religiöse Interpretation biblischer Begriffe“ bei Bonhoeffer und die Entmythologisierung. Die mündige Welt II, München 1956, S. 74–91; (= Kirche und Verkündigung, Berlin 1960, S. 153–169).
9. von Hase, H. Chr.: Begriff und Wirklichkeit der Kirche in der Theologie Dietrich Bonhoeffers. Die mündige Welt, München 1955 2. A., S. 26–46; (= Ev. Theol. 15, 164–184, 1955).
10. Lochman, J. M.: Náš Dietrich Bonhoeffer. KR 22, 107–112, 1955.
11. Lochman, J. M.: Svědek drahé milosti. Ev. kalendář 1955, str. 78–84.
12. Lochman, J. M.: Svědek následování. in: Bonhoeffer, Následování, Praha 1962, str. 5–18.
13. Maechler, W.: Vom Pazifisten zum Widerstandskämpfer. Bonhoeffers Kampf für die Entrechteten. Die mündige Welt (I.), München 1955 2. A., S. 89–96.
14. Moltmann, J.: Herrschaft Jesu Christi und soziale Wirklichkeit nach Dietrich Bonhoeffer. ThEx 71 … (?) München 1959.
15. Müller, D.: Dietrich Bonhoeffers Prinzip der weltlichen Interpretation und Verkündigung des Evangeliums. ThLZ 86, 721–744, 1961.
16. Müller, H.: Von der Kirche zur Welt. Leipzig 1961. (579 S.)
17. Müller-Gangloff, E.: Theologie für die mündige Welt. Dietrich Bonhoeffer und die geistesgeschichtliche Situation der Gegenwart. Die neue Furche 6, 525–530, 1952.
18. Schlingensiepen, H.: Zum Vermächtnis Dietrich Bonhoeffers. Die mündige Welt, (I.), München 1955 2. A., s. 96–106; (= Ev Theol. 13, 97–106, 1953).
19. Schönherr, A.: Bonhoeffers Gedanken über die Kirche und ihre Predigt in der „mündig“ gewordenen Welt. Die mündige Welt (I.), München 1955 2. A., s. 76–89; (= Ev. Theol. 15, 214–227, 1955).
20. Smolík, J.: Dietrich Bonhoeffer, Sanctorum communio. (Recense.) ThPř KR 22, 120–122, 1955.
21. -č- (Souček, J. B.): Dietrich Bonhoeffer: Widerstand und Ergebung. (Recense.) KR 19, 59–60, 1952.
22. Vogel, H.: Jesus Christus und der religionslose Mensch. Berlin 1955.
23. Godsey, J. D.: The Theology of Dietrich Bonhoeffer. London 1960. (299 p.)
---
1963
Pojetí víry u Dietricha Bonhoeffera má své zvláštní osudy, které pozoruhodným způsobem odrážejí celkový vývoj jeho theologického myšlení. Bonhoeffer vyšel z Bartha a změny v jeho pojetí víry je možno pochopit jenom jako důsledek nejvážnějšího kritického ověřování Barthovy theologie. Na přelomu dvacátých a třicátých let stojí Bonhoeffer plně na barthovských posicích. Je pozoruhodné sledovat, jak dochází po letech k pomalým změnám v jeho důrazech a jak po 14–15 letech vrcholí jeho základní myšlenkový obrat od Bartha, který můžeme ovšem v leckterém smyslu považovat za legitimní dovršení Barthova úsilí nebo ještě spíše za hluboké navázání na Bartha a současně radikální jeho dotažení a překonání.
A přece můžeme přinést doklady o tom, že už od samého počátku jsou v Bonhoefferově myšlení přítomny živé, aktuální, naléhavé ideje, které potom po letech nabývají vrchu nad tím, co Bonhoeffer přijal z cizí koncepce. A tu musíme zdůraznit, že jde o doklady neobyčejné důležitosti, neboť tady v celém tom vývoji nejde jenom o střetnutí rozmanitých idejí a dvojí myšlenkové orientace v jejich přesvědčivosti, v jejich vnitřní logičnosti a theoretické nosnosti. Šlo mnohem o víc: obojí theoretická orientace byla prověřena v strhujícím závěru Bonhoefferovy životní praxe, tu nešlo jen o pročištění myšlenkové, ale o drsné přezkoušení únosnosti (či lépe nosnosti) theologických posic uprostřed nejtěžších zkoušek celého theologova životního zaměření a stylu. Jakým nepochopením je vyložit „civilní interpretaci“ jako svědectví beze slov tam, kde už vše bylo řešeno a kde už není naděje, že by mohlo být řečeno cosi nového. Poslední necelé dva roky Bonhoefferova života jsou poznamenány neutuchajícím úsilím o nalezení nových slov, o položení základů pro nové pochopení a nový výraz pro to, co je třeba říci tomuto věku a co není dovoleno smlčet. Pozor: když byl Bonhoeffer v kriminále, byly prověřovány právě jeho theologické posice, nikoli životní odolnost především. Bonhoeffer se nikdy neocitl životně zcela na dně, vykořeněn ze vší vnější lidskosti v absurdních, nelidských poměrech koncentračního tábora, kde už pro myšlenky ani pro jejich prověřování není ani času, ani místa. Bonhoefferovy dopisy a poznámky, jak je známe ze spisu „Widerstand und Ergebung“, jsou zřetelným dokladem toho, že pro Bonhoeffera bylo vězení hlubokou a ostrou prověrkou theologickou, nikoli na první místě morální. Tak on to chápal a proto ty theologické důsledky. Nic by nebylo pravděpodobnější a pochopitelnější, než kdyby se stáhl na své nejzákladnější posice a kdyby čelil obtížnosti a těžkosti vnější situace v úkrytu do hlubin svého starého přesvědčení, své staré víry. A přece to Bonhoeffer nedělá. V této krajní situaci se nestahuje do obrany, ale připravuje útok. Necouvá ze svých starých posic, ale vyráží kupředu a dobývá posic nových. Je přesvědčen, že to činí pro církev, že se po čase ukáže, jak důležité to jsou nové posice. Ohledává znovu a znovu terén, dostává se ke kořenům života moderního lidstva a tam začíná zápasit o nové poselství, o novou interpretaci.
8.8. 1963