Tento záznam z diskuse z roku 1987 se zabývá tématy odpovědnosti a svědomí, vycházeje z historického vývoje těchto pojmů. Přednášející, inspirován Georgem Pichtem, vysvětluje, že původní latinské slovo 'respondeo' a jeho německý ekvivalent 'Verantwortung' měly primárně právní význam odpovídání se před soudem. V průběhu středověku se tento pojem metaforicky rozšířil na odpovědnost před Bohem v posledním soudu. Novověká filosofie pak přesunula tuto eschatologickou perspektivu do subjektu, prohlašujíc svědomí za nejvyšší instanci. Diskuse se dále věnuje proměně odpovědnosti před Bohem v odpovědnost před sebou, což vede k paradoxnímu stavu, kdy se člověk stává zároveň žalobcem i soudcem. Zkoumají se problémy spojené s tímto přesunem do subjektivity, včetně možnosti falešného svědomí a snadného zneužití odvolávání se na svědomí. Dotýká se také etymologie slova 'svědomí' (syneidesis) a jeho vztahu k pojmům jako 'posel' (angelos) a 'pravda'. Diskuse také rozlišuje mezi vnímavostí pro morální situace a skutečnou mravností, a upozorňuje na rozdíl mezi kritikem a tvůrcem. Závěrem se rozebírá Pavlovské pojetí hříchu a svědomí a navrhuje se nová interpretace, která klade důraz na bezradnost a otevřenost jako základní prvky mravní situace, spíše než na zlou vůli nebo zákon.