Ladislav Hejdánek's 1990 essay critically analyzes the phenomenon of establishing conservative political parties in the period immediately following the fall of the totalitarian regime in Czechoslovakia. The author ponders a fundamental paradox: what can conservatives in the fractured society of that time actually conserve when the previous order was based on Stalinism and the destruction of traditional values? Hejdánek argues that for authentic conservatism to exist, it is first necessary to create or restore structures and values that are worth preserving. Therefore, the emergence of a conservative party in a post-communist context paradoxically requires a radical, almost revolutionary creative act—either in the form of inspiration from foreign models or the revival of long-forgotten national traditions. The author calls for a clearer definition of the conservative program and warns that without first building solid societal foundations, conservatism remains merely an empty declarative gesture. The reflection opens a broader debate on the meaning of political ideologies during a period of profound social transformation and the necessity of actively constructing a new social order.
Co dnes konzervovat?
Ladislav Hejdánek
in: Lidové noviny, 3, 1990, n. 7, p. 2
in: Lidové noviny, 3, 1990, č. 7, str. 2 (27. 1.)
◆ článek, česky, vznik: leden 1990 ◆ poznámka: přípravné poznámky ke glose viz Myšlenkový deník 89/588 (1989.4)
◆ article, Czech, origin: leden 1990
Budeme mít u nás – vlastně už téměř máme – stranu konzervativců, stranu konzervativního zaměření a s konzervativním programem (alespoň in spe). Tomu bych docela dobře rozuměl v každé jiné společnosti, ale nechápu, jak to může představovat konkrétní politickou práci v našich podmínkách. Co tady ti konzervativně politicky orientovaní lidé vlastně chtějí konzervovat? Aby u nás bylo možno opravdu být konzervativcem, bude nejprve nutno vytvořit něco, co bude stát za konzervování (a to platí nejenom pro nás, ale mutatis mutandis pro celý blok a pro Sovětský svaz samotný). Dosud byl konzervován stalinismus, a to na troskách hrubě narušené a podlomené, jen živořící společnosti. Nic takového jistě naši konzervativci konzervovat nechtějí a nebudou. Ale co jiného tedy? Vždyť i to, co kdysi mělo nějakou váhu a význam, musí být leda obnoveno, vzkříšeno a oživeno. A tak bych chtěl vědět, zda ten vysloveně revoluční čin, který umožní konzervativcům něco konzervovat, bude mít podobu nějakého importu z ciziny anebo nějakých docela nových vykopávek z rozvalin minulosti naší nejvlastnější. Založení konzervativní strany, nemá-li být pouhým plácnutím do vody (nebo dokonce zakrytím čehosi jiného), musí být u nás opravdu „revolučním“ počinem: v rozporu se svým proklamovaným zaměřením budou naši konzervativci muset vybudovat a prosadit něco nového, co tu není (a dlouho nebylo). To, co není, však není možno rovnou konzervovat, ale je nutno přikročit nejprve k radikálně novému činu. Rádi bychom se dozvěděli, k jakému novému činu se naši konzervativci připravují. Snad budou při formulování svého programu šťastnější a pohotovější než ostatní staré i nové strany.