Dopis Ladislava Hejdánka z 16. listopadu 1971 je adresován jeho rodině z vězeňského prostředí. V úvodu autor posílá pozdravy a zajímá se o každodenní život svých dcer a širší rodiny. Hlavní část textu tvoří hluboké filosofické zamyšlení věnované dceři Janě k jejím patnáctým narozeninám. Hejdánek zde rozvíjí téma „objevu budoucnosti“ a zdůrazňuje, že minulé činy nejsou definitivní, neboť jim lze v kontextu celého života dát nový smysl. Nabádá dceru, aby zůstala otevřená pravdě a stala se oporou pro zbytek rodiny. V závěru dopisu autor formuluje praktické požadavky na zaslání literatury (Hegel, angličtina), psacích potřeb, peněz a jídla, přičemž zmiňuje omezení spojená s vězeňským režimem a nutnost spolupráce s vyšetřovatelem. Dokument je cenným svědectvím o propojení otcovské péče, filosofického myšlení a disidentského údělu v normalizačním Československu.