This text explores the unprecedented impact of human activity on the biosphere and the threat of destroying life-sustaining conditions as an unintended byproduct of technological efficiency. The author argues that the increasing complexity of the modern world necessitates meticulous rational planning and control, placing immense demands on intellectual labor. Specialists and highly educated individuals are essential not only for driving innovation but for the basic maintenance of civilization. A society's health and success are directly proportional to its ability to integrate and utilize the potential of its intellectual class. Any societal failure to employ educated individuals points to an underlying pathology, often rooted in a conflict of interest between the ruling elite and the intelligentsia. The document emphasizes the ethical dimension of expertise and the necessity of aligning economic power with rational governance. The responsibility of intellectuals emerges as a decisive factor for the preservation of life and the future stability of humanity in an era of extreme technological power.
Odpovědnost intelektuálů
Člověk je první a zatím jediný ze živých tvorů, žijících na této planetě, který je schopen svou činností narušit a zničit podmínky nejenom jakékoli aktivity a vůbec života svého, ale života jakéhokoliv – nebo alespoň všeho vyššího života. V poslední době se hodně pozornosti věnuje stále postupující ohroženosti tzv. životního prostředí. Nejde o sebevražedně motivované jednání, nýbrž o nezamýšlené, vedlejší produkty lidské aktivity, jejíž účinnost dosahuje stále extrémnějších hodnot. Každá činnost má ovšem své vedlejší důsledky; to ostatně neplatí jen o činnosti lidské, ale je to charakteristické pro aktivitu všech, i těch nejnižších živých organismů. Vzrůst efektivity lidské činnosti je však v rozhodující míře závislý na její promyšlenosti a záměrnosti. Čím má být nějaká akce účinnější a čím pronikavější mají být její důsledky, tím pečlivěji musí být taková akce naplánována a při provádění kontrolována. Náročnost takového podnikání stále vzrůstá; nároky jsou kladeny především na úroveň intelektuální práce, která vposledu rozhoduje i o úrovni opatření ryze technických. Bez spolupráce intelektuálně zdatných a odborně vyškolených specialistů už není myslitelné žádné společensky významnější podnikání jakéhokoliv druhu, a to nejenom pokud jde o vyvinutí nových metod, ale dokonce i jen pokud jde o pouhé udržení dosavadních aktivit v běhu. Zajisté, intelektu sám nestačí; ale ekonomická síla společnosti může být úspěšně shromáždění a náležitě využita zase jenom na základě projektů vysoce racionálních, jež mohou vypracovat pouze lidé vysoce inteligentní a vzdělaní. Potřeba takových lidí je stále naléhavější a stoupá kvalitativně i kvantitativně. Úroveň dnešního průmyslováka je srovnatelná s úrovní inženýra z minulého století; početní stav technické inteligence se od té doby zmnohonásobil. Jedním z významných parametrů dobře fungující společnosti je procento vysokoškoláků a středoškoláků, kteří nejenom vystudovali, ale vykonávají práci přiměřenou jejich odbornému vzdělání. Je-li počet absolventů středních a vysokých škol ve společnosti nízký anebo mají-li nějak omezené možnosti uplatnění, svědčí to vždy o nějaké společenské chorobě (v tzv. rozvojových zemích někdy jen o nedostatku), kterou stojí za to analyzovat. Jestliže je v nejvlastnějším zájmu každé společnosti, aby dala co nejširšímu počtu svých inteligentních a vzdělaných příslušníků co největší a nejlepší příležitost k tomu, aby svou inteligenci a své vzdělání uplatnili, a jestliže to přece jenom některá společnost nedělá, je třeba se tázat, proč tomu tak je, a také jaký zájem na tom může mít ta nebo ona její skupina nebo vrstva. V takovém případě se vlastně exponuje především otázka vztahu mezi inteligencí a mezi vládnoucí skupinou nebo vrstvou.