This text reflects on the enduring relevance of theologian J. L. Hromádka’s ideas as articulated in his work The Paths of Czech Evangelicals. The author highlights that Hromádka’s observations from the 1930s remain strikingly applicable to the situation in 1967. The central theme is the increasing marginalization of the Evangelical Church, which is losing its influence on public and spiritual discourse and drifting without active leadership or direction. Hromádka critiques the church’s inability to communicate its message effectively to the modern Czech soul and points to a historical weakness within the Unity of the Brethren regarding their avoidance of direct political and social responsibility. The abstract underscores the urgent question of what moral and practical guidance the church should provide to its members amidst a complex landscape of political, economic, and social crises. Ultimately, the text calls for proactive engagement in societal struggles rather than passive conformity to the status quo, urging the church to reclaim its voice within the nation.
[Citát: J. L. Hromádka, Cesty českých evangelíků]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 5. 1967
- This is a part of the original document:
- 1966
[Citát: J. L. Hromádka, Cesty českých evangelíků]
4.5.67
Před 33 roky formuloval J. L. Hromádka leccos o tehdejší situaci, co padne jak ulité na dnešek. Píše v Cestách českých evangelíků na str. 8:
„Jsme odsunováni na okraj duševního i veřejného proudění svého lidu a nezdá se, že bychom mu účinně udávali směr. Proud spíše strhuje nás, jsme unášeni bez vesel a bez kormidla...“; a na str. 13-14: „Uvědomili jsme si živě, co nám ten onen evangelický vůdce už před válkou důrazně povídal, že česká duše se podstatně změnila a že naše poselství jí není srozumitelné.“ – Je příznačné, že tehdy J.L.H. přesně viděl i slabost Jednoty také v tom, že „nezvládla před Bílou horou všech otázek, které musí řešit každá církev, chce-li nést odpovědnost za sebe i za okolní svět.“ Zejména pak zdůrazňoval, že „Bratří se dlouho vyvíjeli, nenesouce bezprostředně na sobě odpovědnosti za veřejné a politické osudy své země“ (str. 75-6). Není právě tohle jednou z hlavních slabostí našich? A ovšem taková odpovědnost nespočívá v souhlasu s tím, co tu je i tak. Proto se i dnes (a právě dnes) musíme ptát spolu s Hromádkou (str. 18): „S jakými pokyny pošlem údy své církve do světa, do občanského povolání, do mravních, kulturních, politických a sociálních zápasů?“ Zvlášť jestliže i dnes (a právě dnes) „žijeme v neprůhledné, bezútěšné spleti omylů a chyb politických, hospodářských, vědeckých, rodinných“ (str. 12).
### 670504