This scholarly text examines the essence of philosophical inquiry, defining it as the process of following an emerging, yet unspoken idea. The author distinguishes between two fundamental principles: synkresis and synthesis. Synkresis is understood as the "co-birthing" of ideas that address the philosophizing subject from the future, reaching them before they are consciously formulated. This process is spontaneous and selective, where ideas arise in mutual togetherness. In contrast, synthesis represents the deliberate activity of the subject, who organizes already grasped and formulated ideas into logical systems. The text points out that building such systems often leads to the deformation of original ideas to meet the requirements of logical coherence, much like in mathematics. Therefore, the goal of philosophizing should not be the mere construction of systems, but rather the sensitive perception and pursuit of the process of idea generation in its original, syncretic context, thereby preserving their authenticity and depth.
Synthesis × synkresis
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 2. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Synthesis × synkresis
Filosofování spočívá především ve sledování myšlenky. Ale co to je myšlenka? Nejde o sledování nějaké již vyjádřené, formulované myšlenky, ale o postižení myšlenky samé, tedy ještě nevyslovené. O to je možno se pokoušet jen tak, že sledujeme její vznik, její zrod, přesněji její rození. Myšlenka se rodí tak, že filosofujícího oslovuje, že k němu přichází, aby se jím dala uchopit a formulovat, vyslovit. Ovšem většinou to není jediná myšlenka, která takto přichází, aby filosofujícího oslovila, ale těch myšlenek je více (nikoli mnoho či dokonce nesčetně, ale jaksi „vybraně“, selektivně, ale tu selekci nevytváří filosofující jako subjekt, nýbrž ta jeho uchopení předchází, tj. přichází z ,budoucnosti‘). Myšlenka se proto nerodí sama, ale většinou spolu s některou další (nebo některými dalšími); můžeme tedy mluvit o „spolurození“, synkrezi (synkresis). Sledovat spolurození několika myšlenek je něco velmi odlišného od jejich sestavování v soustavu, v systém, tedy syntezi (synthesis). Takové sestavování musí leda provádět filosofující jako aktivní (činný) subjekt, tj. je leda výsledkem (spoluvýsledkem) jeho aktivity. Takové sestavování (již formulovaných, vyslovených, uchopených) myšlenek může (ale nemusí) vést k vytváření celé soustavy, systému. Ovšem takové vytváření (konstruování) systému z již uchopených myšlenek musí nutně provázet úsilí, uchopit ,pospolu‘ ty myšlenky tak, aby se vůbec nějak skládat nechaly, tj. ty myšlenky trochu víc nebo méně upravit, vlastně i trochu deformovat. Takže úsilí o budování filosofie jako určitého systému má jiný původ a zdroj, je to sledování systémovosti, tj. zpředmětněné ,logičnosti‘ (typické to je např. v geometrii a matematice vůbec).
(Písek, 190222-1.)