Tento text zkoumá koncept „nelokálního objektu“, který původně pochází z kvantové fyziky, a analyzuje jeho význam v širším ontologickém rámci. Autor se zamýšlí nad tím, co definuje skutečnost jako nelokální, a staví tento pojem do opozice vůči klasickému pojetí lokálnosti (místnosti). Studie se odklání od technické fyzikální interpretace a hledá význam termínu v kontextu lidské zkušenosti a povahy událostí. Klíčovým prvkem úvahy je časovost: každá událost je sice ukotvena v konkrétním čase a místě, čímž vykazuje lokální charakter, avšak její vnitřní struktura zahrnuje i dimenze přesahující přítomný okamžik. Autor zavádí pojmy „bylost“ a „budost“ pro označení minulých a budoucích fází události, které jsou pro její integritu nezbytné. Zatímco aktuální fáze události čerpá z reality své minulosti, budost představuje latentní směřování. Práce dochází k závěru, že pro pochopení celistvosti skutečnosti je nutné uznat tyto nelokální prvky, které tvoří základ každé probíhající události.