Text zkoumá ontologickou povahu počátku a konce pohybu, přičemž rozlišuje mezi vnějšími hranicemi stanovenými pozorovatelem a skutečnými počátky a konci, které vycházejí z pohybu samotného. Autor argumentuje, že o pravém počátku a konci lze hovořit pouze v případě, kdy je pohyb výkonem subjektu. Subjektivita je zde definována schopností vnitřně integrovat začátek i konec pohybu do jediné celistvé a pravé události. Tento proces integrace není přístupný běžnému vnějšímu pozorování. Abychom pochopili, co tvoří skutečný subjekt, musíme překročit roli pouhého diváka a pokusit se proniknout do nitra události. Práce tak zdůrazňuje rozdíl mezi mechanickým pohybem a intencionálním jednáním subjektu, které proměňuje časovou následnost v integrovanou existenciální zkušenost. Tato úvaha otevírá otázky o povaze subjektivity a možnostech jejího poznání skrze vnitřní perspektivu.