Text podrobně zkoumá ontologickou povahu jednoty a rozlišuje mezi pouhým mechanickým souhrnem a skutečným organickým celkem. Autor vychází z teze, že každá jednota je založena na schopnosti nižších prvků vzájemně na sebe reagovat a ovlivňovat se. Zásadní rozdíl však spatřuje v míře integrace těchto složek. Zatímco v případě „nepravého celku“, jakým je například les, si jednotlivé stromy uchovávají svou původní autonomii, v „pravé jednotě“ organického těla dochází k zásadní proměně. Zde jsou buňky a orgány zapojeny do struktury celku takovým způsobem, že se vzdávají své samostatnosti výměnou za specifickou funkci. Tyto funkce jsou pak realizovatelné výhradně v rámci celku. Autor zdůrazňuje, že prvek vytržený z organické jednoty může vykazovat známky nezávislosti jen krátkodobě, neboť jeho identita je bytostně spjata s jeho funkčním zařazením. Tato úvaha tak poskytuje hluboký vhled do vztahu mezi částí a celkem, kde je integrita definována skrze vzájemnou závislost a funkční specializaci.
Jednota subjektní a subjektivní
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 3. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Jednota subjektní a subjektivní
Každá jednota je založena na schopnosti nižších složek jednoty vzájemně na sebe reagovat a vzájemně se ovlivňovat. Je však rozdíl mezi tím, jakým způsobem jsou ty nižší složky spolu sjednocovány: v lese zůstává každý strom i po zapojení do lesa (jako nepravého celku) sám sebou, kdežto k určitém organickém těle, jež nepochybně tvoří pravou jednotu, je každá buňka, každá tkáň, každý orgán zapojením do celku v nějaké ohledu zbaven své samostatnosti a dostává funkci, kterou by neplnily a ani nemohly plnit, kdyby zůstaly samostatnými (po delší dobu, krátkodobě jsou přece jen něco ze své samostatnosti uchovat, aniž by svou funkci aktuálně plnily, někdy více, někdy méně).
(Praha, 190329-3.)